...Spoustu názorů, myšlenek, přesvědčení, tradic, návyků... představ o životních "zákonitostech" přijímáte proto, že vám někdo řekl, že to tak je, nikoli proto, že by byly odrazem vaší nejvnitřnější moudrosti.

 

Na jisté úrovni jste se museli přinutit těmto názorům věřit.

 

A teď předstíráte, že jsou pravdivé.

 

Dnes však přišel čas skoncovat s předstíráním a začít přijímat realitu. To nebude snadné, protože Nejvyšší realita se liší od toho, co většina lidí ve vašem světě považuje za reálné. Budete muset žít „v tomto světě, ale budete se nad něj muset povznést“.

 

A jaký to má smysl, jestliže si žijete dobře? Žádný. Vůbec žádný. Jste-li se svým životem spokojeni, nemáte žádný důvod měnit svou realitu.

 

Toto poselství je pro lidi, kteří nejsou spokojeni se současným stavem světa.

 

Nyní prozkoumáme Deset falešných lidských představ jednu po druhé. Uvidíte, jak vás každá z nich nutí vytvářet na této planetě takový život, jakým dnes žijete.

 

Uvědomíte si, že každá představa vychází z představy předešlé. Mnohé z nich jsou si velmi podobné. To proto, že jsou v podstatě stejné. Všechny jsou pouhou variantou vaší První falešně představy. Všechny jsou větším překroucením pů­vodního překroucení reality.

 

Zjistíte také, že každá nová představa byla vytvo­řena proto, aby napravila vady představy předešlé. Nakonec vás unavilo napravovat chyby a tak jste se smířili s tím, že vlastně ničemu nerozumíte. A tak vznikla vaše poslední falešná představa: existuje ne­vědomost.

 

To vám umožnilo pokrčit rameny a přestat se snažit tuto záhadu vyřešit.

 

Lidská mysl se však s takovým ústupkem ne­mohla smířit na dlouho. Během několika krátkých tisíciletí — což je velice krátká doba v historii Vesmíru — jste si začali uvědomovat, že nevědomost není žádné požehnání.

 

Brzy se začnete zbavovat své primitivní kultury. Uděláte zásadní pokrok ve svém chápaní reality. Pochopíte, že vaše tradiční představy jsou falešné kvůli... DESETI FALEŠNÝM PŘEDSTAVÁM.

DESET FALEŠNÝCH PŘEDSTAV

 

1.

Iluzorní potřeby

 

A tohle je vaše První falešná představa:

 

EXISTUJÍ POTŘEBY

 

To je vaše první a zároveň největší falešná před­stava. Všechny ostatní z ní vycházejí.

 

Všechno, co dnes prožíváte, všechno, co cítíte v každém okamžiku, je zakořeněno v této představě.

 

Ve vesmíru však žádné potřeby neexistují. Člověk něco potřebuje jen tehdy, když chce dosáhnout nějakého výsledku. Vesmír však žádný výsledek nevyžaduje. Vesmír je výsledek.

 

Potřeby neexistují ani v mysli Boha. Bůh by něco potřeboval jen tehdy, kdyby chtěl dosáhnout nějakého výsledku. Bůh však nic nechce. Bůh je to, co produkuje všechny výsledky.

 

Kdyby Bůh něco potřeboval k tomu, aby mohl vyprodukovat nějaký výsledek, kde by to vzal? Mimo Boha nic neexistuje. Bůh je všechno, co je, všechno, co bylo, a všechno, co kdy bude. Neexistuje nic, co by nebylo Bohem.

 

Možná to pochopíte lépe, když slovo „Bůh“ nahradíte slovem „Život“. Tato dvě slova jsou synonyma, takže tím nezměníte smysl toho prohlášení. Pouze prohloubíte své porozumění.

 

Všechno, co existuje, je Život. Kdyby Život něco potřeboval, aby dosáhl nějakého výsledku, kde by to vzal? Mimo Života nic neexistuje. Život je všechno, co je, všechno, co bylo a všechno, co kdy bude.

 

Bůh nepotřebuje, aby se dělo něco jiného než to, co se děje.

 

Život nepotřebuje, aby se dělo něco jiného než to, co se děje.

 

Vesmír nepotřebuje, aby se dělo něco jiného než to, co se děje.

 

To je v povaze všech věcí. Tak to je, není to tak, jak si to představujete.

 

Ve své představivosti jste si vytvořili představu potřeby, protože si myslíte, že něco potřebujete, abyste přežili. Představte si, že by vám bylo lhos­tejné, zda budete žít nebo zda umřete. Co byste pak potřebovali?

 

Vůbec nic.

 

A představte si, že by pro vás bylo nemožné nežít. Co byste pak potřebovali?

 

A teď vám řeknu pravdu: je nemožné, abyste nepřežili. Nemůžete nežít. Otázka není, zda budete žít, otázka je, JAK budete žít. Jaký život si zvolíte? Co budete prožívat?

 

Řeknu vám tohle: k přežití nic nepotřebujete. Vaše přežití je zaručené. Dal jsem vám věčný život a ten vám nikdy nevezmu.

 

Můžete namítnout, že pouhé přežití není štěstí. Můžete si myslit, že ke šťastnému životu něco potřebujete — že můžete být šťastní jen za určitých okolností. Tak to není, ale vy si myslíte, že to tak je. A protože víra produkuje zážitky, prožíváte tak svůj život a myslíte si, že jej tak prožívá i Bůh. To však neplatí ani pro Boha, ani pro vás. Rozdíl je pouze v tom, že Bůh si to uvědomuje.

 

Až si to uvědomíte i vy, budete jako Bůh. Zvlád­nete život a celá vaše realita se změní.

 

Řeknu vám jedno velké tajemství: štěstí není výsledkem určitých okolností. Okolnosti jsou výsledkem šťastného života.

 

To platí o každém stavu bytí.

 

Láska není výsledkem určitých okolností. Okol­nosti jsou výsledkem lásky.

 

Soucit není výsledkem určitých okolností. Okol­nosti jsou výsledkem soucitu.

 

Hojnost není výsledkem určitých okolností. Okolnosti jsou výsledkem hojnosti.

 

Představte si jakýkoli stav bytí. Bytí vždycky předchází zkušenost a produkuje ji.

 

Protože jste si to neuvědomovali, věřili jste, že se musejí stát určité věci, abyste byli šťastní — a myslíte si, že totéž se týká Boha.

 

Je-li však Bůh první příčinou, může se stát něco, co Bůh nezpůsobil? A je-li Bůh všemohoucí, může se stát něco, co si Bůh nepřeje?

 

Může se stát něco, čemu by Bůh nemohl zabrá­nit? A jestliže Bůh něčemu nechce zabránit, neznamená to, že si to sám přeje?

 

Samozřejmě že ano.

 

A proč by si Bůh přál, aby se dělo něco, co by ho činilo nešťastným? Odpověď na tuto otázku nedokážete přijmout.

 

Boha nemůže nic učinit nešťastným.

 

Vy tomu nemůžete uvěřit, protože byste museli věřit v Boha, který nemá žádné potřeby. Takového Boha si neumíte představit. A neumíte si představit takového Boha, protože si neumíte představit tako­vého člověka. Nevěříte, že byste mohli žít takovým způsobem — a neumíte si představit Boha, který je větší než vy.

 

Až si uvědomíte, že takovým způsobem žít mů­žete, pak o Bohu budete vědět všechno, co je možné o něm vědět.

 

Uvědomíte si, že jste měli pravdu. Bůh není větší než vy. Jak by mohl být větší? Bůh je to, co jste vy, a vy jste to, co je Bůh. A přece jste větší, než si myslíte.

 

Mistři to vědí. Na vaší planetě dnes žijí Mistři, kteří to vědí. Tito Mistři pocházejí z mnoha tradic, náboženství a kultur, ale přesto mají jedno společné.

 

Mistra nemůže nic učinit nešťastným.

 

Na počátku vaší primitivní civilizace nežila vět­šina lidí v tomto stavu dokonalosti. Lidé si pouze přáli vyhnout se neštěstí a bolesti. Jejich vědomí bylo příliš omezené, takže nechápali, že bolest ne­musí působit neštěstí, a proto si vytvořili strategii na základě principu, který se později začal nazývat principem rozkoše. Lidé dělali to, co jim přinášelo štěstí, a snažili se vyhýbat tomu, co jim působilo bolest.

 

Tak se zrodila vaše První falešná představa: před­stava, že existují potřeby. To lze nazvat vaším prvním omylem.

 

Potřeby neexistují. Potřeba je fikce. Ke štěstí nic nepotřebujete. Štěstí je stav mysli.

 

Tohle naši předkové nemohli pochopit. A pro­tože se domnívali, že potřebují určité věci, aby byli šťastní, myslili si, že to platí o všem v životě. To se týkalo i té části života, kterou chápali jako Vyšší sílu — sílu, kterou následující generace začaly považovat za živou bytost a kterou začaly nazývat různými jmény, jako například Alláh, Jahve, Jehova nebo Bůh.

 

Nebylo pro ně obtížné představit si sílu, která je větší než oni. Bylo to vlastně nutné. Potřebovali si nějak vysvětlit všechno, co se vymykalo jejich kontrole.

 

Chyba nebyla v tom, že věřili v existenci Boha, nýbrž v tom, že předpokládali, že tato všeobsahující a všemocná síla něco potřebuje — že Bůh je na něčem nebo na někom závislý.

 

Jako by říkali, že Plnost není plná, že potřebuje něco, co by ji naplnilo. Nebyli schopni uvědomit si tento vnitřní rozpor. Mnoho lidí si to neuvědomuje dodnes.

 

Z této představy o závislém Bohu pochází myš­lenka, že Bůh má určitý plán. Jinými slovy, že existují věci, které se musejí stát‚ aby byl Bůh šťastný.

 

Lidé tuto myšlenku zredukovali na mýtus, který říká: Tvá vůle se uskuteční.

 

Vaše představa, že mám Vůli, vás přiměla k tomu, abyste se snažili zjistit, co je má vůle. Brzy však bylo jasné, že se na tom nemůžete shodnout. Jestliže každý nevěděl, co je Boží vůle, je jasné, že ji každý nemohl vykonávat.

Ti nejchytřejší mezi vámi použili tohoto argu­mentu k vysvětlení toho, proč někteří lidé žijí lépe než jiní. Pak ovšem vyvstala další otázka: jak je možné nevykonávat Boží vůli, jestliže Bůh je Bůh?

 

Je jasné, že vaše První představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Potřeby neexistují. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

 

A měli jste pravdu. Ale udělali jste chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

 

A tak vznikla vaše Druhá falešná představa.