.......

Lidé nevěděli, jaké podmínky musejí splnit, aby se mohli vrátit k Bohu. A tak udělali to nejlepší, co mohli... a prostě si podmínky vymyslili. Ty pak vysvětlovali prostřednictvím toho, čemu říkáte náboženství.

.......

Tyto otázky jste si začali klást.

 

Je jasné, že vaše Osmá představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Podmíněnost neexistuje. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

 

Opět jste měli pravdu. A opět jste udělali chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

 

A tak vznikla vaše Devátá falešná představa.

 

 

9.

Iluzorní nadřazenost

 

Tohle je vaše Devátá falešná představa:

 

EXISTUJE NADŘAZENOST

 

 

Došli jste k závěru, že existuje-li Podmíněnost, je nutné znát podmínky, abyste mohli vytvářet život — i posmrtný život — jaký si přejete.

 

Tento závěr byl nevyhnutelný. Stejně nevyhnu­telný byl závěr: ti, kteří znají podmínky, se mají lépe než ti, kteří je neznají.

 

Netrvalo dlouho a začali jste si myslit, že ti, kteří se mají lépe, jsou lepší než ostatní.

 

A tak vznikla vaše myšlenka Nadřazenosti.

 

Tato myšlenka sloužila mnoha účelům. Přede­vším vám dávala právo dělat cokoli, co bylo nutné, abyste získali „dostatek“ všeho — včetně Boží lásky. Znalost podmínek vám dávala právo ignorovat druhé nebo se snažit obrátit je na vaši víru anebo je prostě likvidovat.

 

Poznat podmínky Života se stalo vaším hlavním zájmem. Znalost podmínek Života jste začali nazývat vědou. Znalost podmínek posmrtného života byla nazývána svědomím. Ten, kdo tyto podmínky znal, byl považován za člověka s „dobrým svědomím“.

 

Výsledkem studia toho, čemu jste říkali teologie čili boží logika, bylo „vznešené vědomí“.

 

Po dlouhém studiu jste zjistili, že existují určité okolnosti, za kterých lze splnit Požadavky, zatímco ji­né okolnosti to znemožňují. Existovaly také okolnosti, za kterých bylo odpustitelné Podmínky nesplnit.

 

Těmto okolnostem jste začali říkat „podmínky“.

 

Začalo být důležité nejen něco „dělat“, ale také něco „mít“.

 

Máte-li dostatek inteligence, můžete se dobře učit, můžete vystudovat s vyznamenáním, můžete si najít dobré zaměstnání. Pak můžete být úspěšní.

 

Máte-li dost peněz, můžete si koupit krásný dům a můžete být zaopatřeni.

 

Máte-li dost času, můžete jet na dovolenou a mů­žete se zrekreovat.

 

Máte-li dost moci, můžete rozhodovat o svém osudu a můžete být svobodní.

 

Máte-li dost víry, můžete najít Boha a můžete být spaseni.

 

Všechno záleží na tom, jak si zařídíte svůj život. Ten, kdo má všechno potřebné, může dělat dobré věci — věci, které mu umožní být tím, čím vždycky být chtěl.

 

Potíž je v tom, že nemůžete dělat to, co chcete, pokud nemáte to, co říkáte, že potřebujete.

 

Nemůžete sehnat dobré zaměstnání, přestože jste inteligentní, pokud nepatříte ke správnému pohlaví. Nemůžete si koupit krásný dům, přestože máte peníze, pokud nemáte správnou barvu pleti. Nemůžete najít Boha, přestože máte víru, pokud nevyznáváte správné náboženství.

 

Mít správné věci sice není zárukou, že získáte všechno, co si přejete, ale dává vám to určité výhody.

 

Čím větší byla vaše znalost podmínek, tím jste se cítili nadřazenější. Jak už jsem řekl, tato Nadřazenost vám dávala právo dělat cokoli, co jste považovali za nutné, abyste získali víc Života a víc Boha — to jest víc toho, čeho je nedostatek.

 

Všechno, co jste dělali, jste museli dělat proto, že všeho byl nedostatek. Tuto mantru přijalo celé lidstvo.

 

Lidí je hodně a není dostatek pro každého. Není dost jídla, není dost peněz, není dost lásky, není dost Boha.

 

O všechno musíte bojovat.

 

A jestliže musíte o všechno bojovat, musíte si najít nějaký způsob, jak zjistit, kdo zvítězí.

 

Nadřazenost byla vaší odpovědí.

 

Vítězí ten, kdo je nadřazený — a Nadřazenost je založena na určitých podmínkách.

 

Někteří lidé si chtěli zajistit vítězství, a tak si vymyslili jisté podmínky. To jim umožnilo prohlásit se za vítěze předem.

 

Tito lidé například tvrdili, že muži jsou nadřazení ženám. Není to zjevné? ptali se někteří vaši myslitelé. (Samozřejmě to byli většinou muži.)

 

Podobným způsobem byli prohlašováni za nad­řazené běloši.

 

A později Američané.

 

A samozřejmě křesťané.

 

Nebo to byli Rusové? Nebo Židé? Nebo ženy?

 

Bylo to vůbec možné? Samozřejmě, že ano. Všechno záviselo na tom, kdo vytvářel systém.

 

Muži nebyli první nadřazené bytosti... a sou­hlasili s tím. Nebyly snad ženy nositelkami života? A nebyl snad život to, co si každý přál ze všeho nejvíc? Proto v době matriarchátu byly považovány za nadřazené ženy.

 

Ani běloši nebyli první nadřazenou rasou.

 

Ve skutečnosti nejsou nadřazení ani dnes.

 

Ani muži nejsou nadřazení.

 

Ani Židé.

 

Ani křesťané.

 

Ani muslimové, buddhisté, hinduisté; ani demo­kraté, republikáni, konzervativci nebo komunisté, ani nikdo další.

 

Tohle je pravda — pravda, která vás osvobodí, pravda, kterou nemůžete dovolit nikomu říkat, neboť každého osvobodí:

 

Nadřazenost neexistuje.

 

Nadřazenost jste si vymyslili.

 

Na základě svých preferencí definujete, co po­važujete za nadřazené. Na základě svých názorů, svých cílů a svých plánů prohlašujete, co považujete za lepší.

 

A někteří z vás tvrdí, že jsou to Moje plány. Bůh je ten, kdo si vybral Vyvolený národ. Kdo určil Pravou víru a Pravou cestu ke spáse.

 

To všechno vyplývá z vaší První falešné před­stavy, která říká, že existují Potřeby.

 

Myslíte si, že Bůh má plán, protože má potřeby.

 

To byl váš první omyl, a ten vás dovedl k tomu, co by mohlo být vaším posledním omylem. Neboť já vám říkám tohle: vaše víra v Nadřazenost by mohla být posledním omylem, kterého se kdy dopustíte.

 

Lidé si myslí, že jsou nadřazení přírodě, a proto se snaží přírodu ovládnout. A neuvědomují si, že přitom ničí prostředí, které bylo stvořeno k tomu, aby je chránilo a aby bylo jejich rájem.

 

Lidé si myslí, že jsou lepší než druzí, a proto se snaží ovládat jeden druhého. Neuvědomují si, že přitom ničí rodinu, která byla stvořena k tomu, aby jim dala lásku.

 

Lidstvo činí Život obtížným, protože věří faleš­ným představám. Protože nepoužíváte svých před­stav za účelem, pro který vznikly, měníte v hrůzný sen něco, co mělo být krásným snem.

 

To všechno však můžete napravit. Uvědomte si, že vaše představy jsou falešné a přestaňte podle nich žít.

Přestaňte věřit, že existuje Nadřazenost. Uvě­domte si, že nic takového neexistuje. Jsme-li všichni součástí jednoho celku, nemůže existovat Nadřaze­nost. Celek nemůže být nadřazený sám sobě.

 

Všechno je součástí jednoho Celku a nic jiného neexistuje. Prohlášení, že jsme všichni Bohem, není jen krásné heslo. Je to přesná charakteristika Nejvyšší reality. Až si to uvědomíte, začnete vnímat život —a chovat se jeden k druhému — novým způsobem. Uvědomíte si, že všechno je vzájemně spojené. Vaše vědomí se rozšíří a začnete vnímat realitu.

 

Tato zvýšená schopnost vnímat život vám umožní překonat falešné představy a znovu si uvědomit realitu. V tomto procesu si uvědomíte, čím opravdu jste.

 

Tento proces poznání může být pomalý. Budete dělat malé krůčky. Avšak malé krůčky vedou k velkému pokroku. To si pamatujte.

 

Jedním takovým krokem je překonání myšlenky nadřazenosti.

 

Tato myšlenka je jednou z nejsvůdnějších myšle­nek, která kdy člověka napadla, neboť dokáže změnit srdce v kámen, teplo v chlad a souhlas v nesouhlas.

 

Jediná věta vyřčená z kazatelny nebo řečnické tribuny některým z vašich vůdců by mohla změnit všechno.

 

„Náš způsob není lepší, náš způsob je prostě jiný.“ Tato věta by mohla překonat rozdíly mezi nábo­ženstvími a politickými stranami a odstranit konflikty mezi národy.

 

Jedinou větou byste vyřešili všechny problémy.

 

„Bůh ve mně uctívá Boha v tobě.“

 

Jak jednoduché. Jak krásné. Jak úžasné.

 

Věříte-li však svým falešným představám, je ob­tížné vidět Boha ve všem. Abyste ho viděli, museli byste si uvědomit, že vaše představy jsou falešné.

 

Nejsou-li vaše představy falešné, jak je možné, že se chováte nejhůř právě ve chvíli, kdy si myslíte, že jste nejvíc nadřazení? Proč se chováte nejhůř právě ve chvíli, kdy jste přesvědčeni, že jste lepší než ostatní?

 

Je jasné, že vaše Devátá představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Nadřazenost neexistuje. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

 

Opět jste měli pravdu. A opět jste udělali chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

 

A tak vznikla vaše Desátá falešná představa.