.......

I tato myšlenka byla rozporuplná a lidský rozum si to opět uvědomil. Jak mohla Boží stvoření odpo­rovat Boží vůli, jestliže Stvořitel a jeho stvoření byli jedno a totéž? Jak mohl být výsledek života nejistý, jestliže nebyl žádný rozdíl mezi Stvořitelem, jenž život stvořil, a tvory, kteří život žili?

 

Je jasné, že vaše Druhá představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Neúspěch neexistuje. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

 

Opět jste měli pravdu. A opět jste udělali chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

 

A tak vznikla vaše Třetí falešná představa.

 

3.

Iluzorní nejednotnost

 

Tohle je vaše Třetí falešná představa:

 

EXISTUJE NEJEDNOTNOST

 

 

Abyste opravili svou Druhou představu, vytvořili jste si představu třetí: Stvořitel a jeho stvoření nejsou jedno a totéž.

 

To od lidského rozumu vyžadovalo, aby si předsta­vil něco nemožného — že to, co je Jeden celek, není jeden celek; to, co je sjednocené, je vlastně oddělené.

 

Tak vznikla vaše falešná představa, že oddělenost opravdu existuje.

 

Lidé si myslili, že jestliže jsou odděleni od Stvo­řitele a jestliže jim Stvořitel dovolil dělat, co chtějí, že mohou dělat i to, co Stvořitel nechce, aby dělali. Za těchto okolností bylo možné odporovat Boží vůli. Bůh mohl něco chtít, ale nemusel to dostat.

 

Nejednotnost produkuje možnost Neúspěchu a Neúspěch je možný, jedině když existují Potřeby. Jedna falešná představa závisí na druhé.

 

První tři falešné představy jsou nejdůležitější. Jsou tak důležité pro existenci všech dalších, že jste si vytvořili různé kulturní tradice, jejichž smyslem bylo tyto představy vysvětlit.

 

Každá z vašich kultur si vytvořila svůj vlastní příběh, ale všechny tvrdily totéž, každá svým vlast­ním způsobem. Jedním z nejznámějších je příběh o Adamovi a Evě.

 

První muž a první žena byli stvořeni Bohem a žili šťastně v ráji. Byli nesmrtelní a žili ve spojení s Božskou podstatou.

 

Za tento dar od nich Bůh vyžadoval jen jediné. Zakázal jim jíst plody ze stromu poznání Dobra a Zla.

 

Podle tohoto příběhu Eva ochutnala zakázané jablko, čímž porušila Boží příkaz. Nebyla to však tak docela její chyba. Byla k tomu svedena hadem, jenž je ve skutečnosti bytostí, které říkáte Satan nebo Ďábel.

 

A kdo je tento Ďábel? Je to padlý anděl, tvor boží, který si dovolil chtít být stejně mocný jako jeho Stvořitel. To je podle tohoto příběhu největší urážkou Boha, největší bezbožností. Všechny bytosti by měly uctívat Stvořitele a nikdy by se neměly pokoušet být větší než Stvořitel.

 

Tato verze vašeho kulturního mýtu se poněkud odchyluje od vaší tradice tím, že Bohu připisuje jisté vlastnosti, které se neodrážejí v lidském životě.

 

Lidští stvořitelé chtějí, aby jejich potomci byli alespoň tak velcí jako oni. Všem zdravým rodičům dělá nesmírnou radost, když jejich děti dosáhnou stejného nebo většího úspěchu než oni sami.

 

Boha to však uráželo. Satan, padlý anděl, byl vyhnán z nebe a navždy zatracen. A v Nejvyšší realitě se najednou objevily dvě síly, Bůh a Satan. A dvě místa, odkud tyto bytosti vládly, nebe a peklo.

 

Náš biblický příběh říká, že Satan chtěl svádět lidi k tomu, aby odporovali Boží vůli. Bůh a Satan bojovali o lidskou duši. Překvapující je, že v tomto zápase mohl Bůh prohrát.

 

To jen dokazovalo, že jsem nebyl všemohoucí Bůh... nebo, že jsem byl všemohoucí, ale nechtěl jsem svou moc použít, protože jsem chtěl dát Satanovi šan­ci. Anebo vůbec nešlo o Satana, nýbrž o to, abych dal lidem možnost svobodné volby. Kdybyste však užívali své vůle způsobem, se kterým jsem nesouhlasil, předal bych vás Satanovi, který by vás navěky mučil.

 

Tohle je spletitý příběh, z nějž vznikla významná náboženská doktrína na vaší planetě.

 

Mnoho lidí věřilo, že jsem vyhnal z ráje prvního muže a první ženu za to, že Eva ochutnala zakázané jablko. A (pokud tomu věříte) také jsem potrestal všechny ostatní lidi, kteří přišli po nich, neboť jsem je zatížil dědičným hříchem a odsoudil je k tomu, aby žili v odloučení ode Mne po celou dobu svého života na Zemi.

 

Prostřednictvím tohoto a dalších dramatických příběhů byly rozšiřovány vaše první tři falešné představy. Tyto příběhy naplňovaly dětskou duši strachem tak úspěšně, že byly znovu a znovu opakovány každé nové generaci. A tak se v hloubi lidské duše zakořenily tři první falešné představy.

 

1. Bůh má plán. (Existují potřeby.)

2. Výsledek života je nejistý. (Existuje neúspěch.)

3. Člověk je odloučen od Boha. (Existuje nejed­notnost.)

 

Zatímco víra v realitu Potřeb a Neúspěchu je nutným předpokladem všech ostatních falešných představ, víra v existenci Nejednotnosti má největší vliv na každodenní lidský život.

 

Vliv Třetí falešné představy pociťuje lidstvo do dneška.

 

Věříte-li, že tato představa je pravdivá, pak bu­dete mít určitou životní zkušenost.

 

Nevěříte-li, že je pravdivá, a uvědomujete-li si, že je falešná, budete mít jinou zkušenost.

 

Tyto dvě zkušenosti budou zásadně odlišné.

 

Téměř každý člověk na vaší planetě dnes věří, že nejednotnost je skutečná. Následkem toho se lidé cítí odloučeni od Boha a odděleni jeden od druhého.

 

Pocit odloučenosti ode Mne vám znemožňuje komunikovat se Mnou jakýmkoli smysluplným způsobem.

 

Lidé Mi buď nerozumějí‘, nebo se Mě bojí, nebo Mě prosí o pomoc — anebo Mě prostě odmítají.

 

Následkem toho jim uniká úžasná příležitost vyu­žívat nejmocnější sílu ve Vesmíru. Trpně se podrobují životu, protože si myslí, že nemají žádnou kontrolu nad vnějšími okolnostmi.

 

Žijí v tichém zoufalství a věří, že se za své hrdinství dostanou do nebe, kde budou nakonec odměněni.

 

Trpět a nestěžovat si může být dobré pro duši z mnoha důvodů, nicméně utrpení nikomu nezaručuje, že se dostane do nebe. Odvaha je svou vlastní odměnou a neexistuje žádný rozumný důvod, proč bychom měli působit utrpení druhým — což děláme, když si ustavičně na něco stěžujeme.

 

Proto si Mistr nikdy nestěžuje, čímž zmírňuje utrpení kolem sebe — i ve své vlastní duši. Mistři se nevyhýbají stížnostem proto, aby zmírnili utrpení, ale proto, že přijímají bolest jako bolest, nikoli jako utrpení.

 

Bolest je zážitek. Utrpení je odsouzením tohoto zážitku. Většina lidí bolest odsuzuje, protože si myslí, že by neměla existovat. Nicméně tím, že bolest přijímáme, můžeme odstranit utrpení. Díky tomuto poznání překonávají Mistři veškeré utrpení, přestože se nevyhnou bolesti.

 

I lidé, kteří nedosáhli takové dokonalosti, do­vedou rozlišit bolest od utrpení. Důkazem toho je například naše ochota jít k dentistovi a nechat si vytrhnout zkažený zub. Trhání zubu nás bolí, ale tuto bolest vítáme.

 

Pocit odloučenosti ode Mne vám brání navázat se mnou přátelství a využívat Mé tvůrčí síly a léčivé schopnosti.

 

Pocit odloučenosti od druhých lidí vám umož­ňuje dělat druhým lidem to, co byste nikdy neudě­lali sami sobě. Protože si to neuvědomujete, děláte to vlastně sami sobě, čímž produkujete nežádoucí výsledky ve svém každodenním životě.

 

Říká se, že lidstvo má od počátku své historie stále stejné problémy — a je to pravda, ale stále měně. Stále ještě projevujete chamtivost, násilí, žárli­vost a další druhy chování, o kterých víte, že nikomu nepomáhají, ačkoli to dnes dělá jen menšina. To je známkou vašeho vývoje.

 

Vaše společnost však tyto druhy chování jen trestá, místo aby se snažila změnit je. Domníváte se, že špatné chování trestáním napravíte. Někteří lidé si stále ještě neuvědomují, že nic nezměníte, dokud nezměníte sociální podmínky, které jsou příčinou špatného chování.

 

Objektivní analýzy tento fakt dokazují, ale mno­ho lidí to ignoruje a snaží se řešit sociální problémy použitím téže energie, která tyto problémy způsobila. Snažíte se zabránit zabíjení tím, že zabíjíte, používáte násilí proti násilí a zlost proti zlosti. Neuvědomujete si své pokrytectví, a tím je ztělesňujete.

 

Kdybyste si uvědomili nepravdivost svých prv­ních tří falešných představ, přestali byste popírat jednotu všeho živého a přestali byste ničit život na této planetě.

 

Mnoho lidí se považuje za oddělené jeden do druhého, od všech ostatních živých tvorů i od Boha. Tito lidé sice vědí, že se tím sami ničí, ale říkají, že nevědí, jak to dělají. Určitě to prý nedělají skrze své individuální činy. Nechápou spojitost mezi individu­álním rozhodnutím a zbytkem světa.

 

Tohle jsou názory mnoha lidí a jestliže se mají změnit, pak je musí změnit ti, kteří chápou příčinnost. Neboť mnoho lidí věří, že například kácení statisíců stromů jen proto, abyste si mohli přečíst své nedělní noviny, nemá negativní vliv na Celek.

 

Znečišťování ovzduší nemá žádný negativní úči­nek na Celek.

 

Užívání fosilních paliv nemá žádný negativní účinek na Celek.

 

Kouřit cigarety, jíst tmavé maso, pít alkohol nemá žádný negativní účinek na Celek.

 

Tito lidé říkají, že nic z toho, co dělají, nemá žádný negativní účinek, a jsou otrávení, když jim někdo řekne, že to účinek má.

 

Říkají si, že individuální lidské chování nemůže mít tak negativní účinek, aby mohlo způsobit zhroucení Celku. To by bylo možné jedině za předpo­kladu, že by neexistovalo nic odděleného — jinými slovy, kdyby to dělal Celek sám sobě. A to je nesmysl. Vaše třetí falešná představa je tudíž pravdivá. Jsme odděleni jeden od druhého.

 

Nicméně oddělená činnost oddělených bytostí, které se neztotožňují se Životem, má ve skutečnosti velice silný účinek na Život. Tuto skutečnost si dnes začíná uvědomovat stále větší množství lidí.

 

Toto rostoucí uvědomění je důsledkem vaší práce a práce mnoha dalších lidí. Neboť se konečně začí­náte ozývat. Zvoníte na poplach. Snažíte se probudit jeden druhého, každý svým způsobem, někteří indi­viduálně, jiní ve skupinách.

 

V minulosti nebylo tolik lidí, kteří byli schopni probouzet ostatní. Proto masy lidí žily ve falešných představách a nevěděly, co dělat. Proč způsobuje problém skutečnost, že lidé jsou odděleni jeden od druhého? Je možné, že nemůže fungovat nic jiného než komunální způsob života?

 

Tyto otázky jste si začali klást.

 

Je jasné, že vaše Třetí falešná představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Oddělenost neexistuje. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

 

Opět jste měli pravdu. A opět jste udělali chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

 

A tak vznikla vaše Čtvrtá falešná představa.