.......

Je jasné, že vaše Pátá představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Požadavky neexistují. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

 

Opět jste měli pravdu. A opět jste udělali chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

 

A tak vznikla vaše Šestá falešná představa.

 

 

6.

Iluzorní soud

 

Tohle je vaše Šestá falešná představa:

 

EXISTUJE BOŽÍ SOUD

 

Váš názor, že musíte něco dělat, abyste získali to, čeho je nedostatek — včetně Boha — vás postavil před velice těžkou otázku: jak poznáte, zda jste splnili Požadavky nebo ne? A co se stane těm, kteří je nesplnili?

 

Ve snaze odpovědět na tuto otázku jste došli k závěru, že existuje Poslední soud.

 

To znamená, že někdo musí být soudcem. Jelikož Požadavky stanovil Stvořitel, připadalo vám logické, že Stvořitel bude soudcem, který rozhodne o tom, kdo jeho Požadavky splnil a kdo je nesplnil.

 

Dlouhou dobu jste věřili, že musíte něco dělat, abyste uspokojili Boha — věřili jste, že když ho neuspokojíte, bude to mít strašné následky. Je po­chopitelné, že jste došli k takovému závěru. Všude kolem sebe jste viděli, že někteří lidé se mají dobře a jiní ne. Primitivní rozum se ptal, proč? A primitivní rozum našel primitivní odpověď:

 

Štěstí přeje lidem, kterým jsou bohové naklo­něni. Bohové musejí být uspokojeni, neboť bohové soudí.

 

A tak jste si vymyslili různé obřady, jejichž cílem bylo uspokojit bohy.

 

V té dávné době jste pociťovali Nedostatek tak silně, že jste si myslili, že dokonce i bohové mezi se­bou bojují. Existovalo mnoho bohů a nebylo snadné každého z nich uspokojit.

 

Každá přírodní pohroma, každé krupobití, každá vichřice, každý hladomor a každé neštěstí bylo důkazem toho, že některý z bohů nebyl uspokojen.

 

Jak jinak jste si mohli vysvětlit, co se děje?

 

Tato víra, která vznikla v dávných dobách, byla po tisíciletí kultivována. Většina lidí dnes nevěří, že je spousta mrzutých bohů, které musíte uspokojit. Lidé dnes věří, že existuje jen jeden mrzutý Bůh, kterého musíte uspokojit.

 

Ačkoli se může zdát, že jste už dávno překonali své primitivní představy o pomstychtivém Bohu, tyto představy dodnes ovládají vaši teologii.

 

Obraz pomstychtivého Boha je stále ještě v ob­libě ve vašich společnostech. Osobní i přírodní pohromy jsou pro vás důkazem pravdivosti tohoto obrazu. Dokonce ještě v nedávné době, když vznikla epidemie AIDS, mnoho lidí, včetně náboženských vůdců — prohlašovalo, že tato epidemie je Božím trestem za individuální i kolektivní chování lidstva.

 

Mnoho lidí dodnes věří, že mám určité Poža­davky, jež lidé musejí uspokojit, aby si zasloužili odměnu na zemi i v nebi. Tito lidé věří, že existuje jakýsi morální kód, podle kterého se určuje, kdo splnil Mé Požadavky.

 

Některé teologie však tvrdí, že mě Požadavky nemůže splnit žádný člověk, ať dělá cokoli. Ani když žije naprosto bezúhonným životem. Tyto teologie tvrdí, že to je nemožné, protože Člověk se rodí nedokonalý (některá náboženství tomu říkají první Či dědičný hřích).

 

Tento hřích nelze odčinit žádným skutkem, do­konce ani pokáním. Všechno závisí na milosrdenství Boha. A Bůh udělí milost jen těm, kteří se k němu vrátí.

 

Toto učení tvrdí, že jsem velmi vybíravý Bůh, který neudělí milost nikomu, kdo nedělá to, co si přeji.

Říká se, že jsem velice neústupný; že nezáleží na tom, jak dobře se lidé chovají. Nezáleží na tom, zda svých přestupků litují a zda se upřímně snaží je odčinit. Nezáleží na tom, zda udělali něco pro zlepšení života na této planetě. Pokud ke mně nepři­šli správnou cestou, pokud mi neříkají správná slova, pokud nevyznávají správnou víru, nemají právo sedět po pravici všemohoucího Otce.

 

Protože věříte, že Bůh se chová tímto způsobem k lidstvu, chováte se stejným způsobem jeden k dru­hému...

 

Co je dobré pro Boha, to je dobré pro vás.

 

A tak přisuzujete druhým chyby, ještě než udělali něco špatného. Jak už jsem řekl, děláte to přísluš­níkům „nesprávného“ pohlaví, nesprávné rasy nebo nesprávné víry. Děláte to všem, kteří jsou jiní než vy.

 

V tomto ohledu si „hrajete na Boha“.

 

Tvrdíte, že vás to naučil Bůh, neboť to byl on, kdo vás stvořil nedokonalé a kdo vás odsoudil, ještě než jste měli možnost projevit se jakýmkoli způsobem.

 

Odsuzování a předsudky jsou tedy v pořádku. Neboť jak může být pro Člověka nepřijatelné něco, co je přijatelné pro Boha?

 

A proč jsem vás prohlásil za nedokonalé už v okamžiku narození? Vaši teologové tvrdí, že jsem to udělal proto, že první lidé byli špatní.

 

Tady vidíte, že jste se vrátili ke svým prvním třem falešným představám, abyste mohli ospravedlnit představu čtvrtou, pátou a šestou. Každá vaše falešná představa produkuje představu následující a každá nová představa potvrzuje představu předcházející.

 

Váš biblický příběh říká, že když se Adam a Eva dopustili prvního hříchu, byli vyhnáni z ráje, čímž ztratili právo na věčný život — a vy s nimi. Neboť jsem je odsoudil nejen k obtížnému životu, ale také ke smrti (Čtvrtá falešná představa).

 

Ostatní náboženství na vaší planetě, která nesdí­lejí váš příběh o Adamovi a Evě, uvádějí své vlastní důkazy, že Bůh má Požadavky. Většina nábožen­ství se shoduje v jednom: v očích Boha je Člověk nedokonalý, a proto musí něco dělat, aby dosáhl dokonalosti — obvykle tomu říkáte Očištění, Spása, Osvícení atd...

 

Protože věříte v lidskou nedokonalost a protože si myslíte, že jste ji získali ode Mě, domníváte se, že ji můžete předávat druhým. Vždycky jste očekávali od druhých totéž, co vám bylo řečeno, že Já očekávám od vás: dokonalost.

 

A tak vyžadujete dokonalost od těch, které sami označujete za nedokonalé — to jest od lidí.

 

Nejdřív vyžadujete dokonalost sami od sebe. To je váš první a největší omyl.

 

A pak ji vyžadujete od druhých. To je váš druhý omyl.

 

Tím znemožňujete sobě i druhým plně uspo­kojit...

 

Požadavky Boha.

 

Rodiče vyžadují dokonalost od svých nedoko­nalých dětí a děti vyžadují dokonalost od svých nedokonalých rodičů.

 

Občané vyžadují dokonalost od svých nedoko­nalých vlád a vlády vyžadují dokonalost od svých nedokonalých občanů.

 

Církve vyžadují dokonalost od svých nedokona­lých věřících a věřící vyžadují dokonalost od svých nedokonalých církví.

 

Sousedé vyžadují dokonalost od svých nedoko­nalých sousedů, rasy vyžadují dokonalost od ostatních ras, národy od ostatních národů.

 

Představu, že budete souzeni, jste přijali jako realitu. Pak jste prohlásili, že protože vás soudí Bůh, máte právo soudit druhé. A to taky děláte.

 

Odsuzujete především ty, kteří dostávají od­měny — slávu, moc, úspěch — jež mají dostávat jen ti dokonalí. A tak odsuzujete každého, u koho najdete sebemenší vadu.

 

Ve svém odsuzování jste tak fanatičtí, že dnes lidem znemožňujete, aby se stali vůdci, hrdiny či světci — Čímž se připravujete o to, co vaše společ­nost potřebuje.

 

Uvízli jste v pasti, kterou jste si sami připravili. Nejste schopni vzdát se požadavků, které jste si sami uložili, ani požadavků, které vám uložil Bůh.

 

Ale proč by vás mělo znepokojovat prostě kon­statování faktů? Je snad konstatování skutečnosti odsouzením? A co když někdo nesplňuje Požadavky? Co na tom záleží?

 

Tyto otázky jste si začali klást.

 

Je jasné, že vaše šestá představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Boží soud neexistuje. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

 

Opět jste měli pravdu. A opět jste udělali chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

 

A tak vznikla vaše Sedmá falešná představa.