.......

Zvládání falešných představ

 

16.

Přetváření vlastní reality

 

 

Na své cestě k dokonalosti a k Bohu se setkáte s mnoha situacemi, které se vám nebudou líbit.

 

V takových situacích se většina lidí snaží zjistit, co všechny události v jejich životě znamenají. To však nedělejte.

 

Někteří lidé si myslí, že se nic neděje bezdů­vodně, a tak se snaží najít důvod. Jiní říkají, že některé věci jsou „znamením“. A tak se snaží zjistit, co jim takové znamení říká.

 

Různými způsoby se všichni snažíte najít smysl v událostech svého života. Ve skutečnosti však nic nemá žádný smysl. Životní situace neskrývají žádnou vnitřní pravdu. Kdo by ji skrýval? A proč?

 

Kdyby bylo co objevit, nebylo by mnohem snazší učinit to zjevným? Kdyby vám Bůh chtěl něco říci, nebylo by snazší (a laskavější), kdyby vám to prostě řekl, místo aby z toho dělal záhadu, kterou musíte vyřešit?

 

Všechno má jen takový smysl, jaký tomu sami přisoudíte.

 

Život je nesmyslný.

 

Většina lidí to nedokáže připustit, ale nic lepšího bych vám nemohl dát. Dávám vám možnost rozhod­nout, jaký má všechno smysl. Vy sami rozhodujete, čím jste ve vztahu ke všemu ostatnímu.

 

Tímto způsobem prožíváte to, čím chcete být.

 

Váš život je sebetvořením. Stále znovu přetváříte své já podle nejkrásnější verze té nejkrásnější před­stavy, jakou jste kdy měli o tom, čím opravdu jste.

 

Takže když se něco děje, neptejte se, proč se to děje. Dejte tomu svůj vlastní smysl. Nemůžete-li se vědomě rozhodnout, něco si vymyslete. Stejně to pořád děláte. Vymýšlíte si důvody, proč se něco děje nebo proč něco děláte. Většinou to ovšem děláte nevědomě. Začněte to dělat vědomě!

 

Nehledejte smysl života ani smysl jakékoli udá­losti nebo situace. Sami rozhodněte, jaký to má smysl pro vás. A pak ve vztahu k tomu vytvářejte to, čím chcete být.

 

Máte-li dobrý postřeh, zjistíte, že se často dostá­váte do stejných situací, dokud se nezměníte.

 

To je vaše cesta k dokonalosti.

 

Mistr, i student na cestě k dokonalosti, si uvědo­muje, že představy jsou pouhé představy. Mistr sám rozhoduje, proč existují, a pak vědomě vytváří to, co chce prostřednictvím svých představ prožívat.

 

Existuje způsob, jak využít jakékoli situace k tomu, abyste se přiblížili k dokonalosti. Prostě učiňte následující prohlášení:

 

1. Nic v mém světě není reálné.

2. Všechno má jen takový smysl, jaký tomu dám.

3. Jsem to, co říkám, že jsem, a můj život je to, co říkám, že je.

 

Tímto způsobem přistupujte k představám ve svém životě. Nyní se znovu podíváme na některé příklady ze „skutečného života“.

 

Máte-li dojem, že něco potřebujete, zdá se vám, že to opravdu potřebujete.

 

Potřeby se vám prezentují ve dvou podobách:

 

jako vaše potřeby nebo jako potřeby druhých lidí.

 

Vaše vlastní potřeby vám připadají mnohem na­léhavější. Někdy můžete dostat strach.

 

Představujete-li si například, že potřebujete kys­lík, můžete podlehnout panickému strachu. To vyplývá z vašeho přesvědčení, že váš život je v nebezpečí. V takové situaci si může zachovat rozvahu pouze skutečný Mistr nebo člověk, který se dostal na práh smrti, a proto si uvědomuje, že smrt neexistuje. Ostatní lidé se to musejí naučit.

 

To je ovšem možné.

 

K tomu je však nutná vnitřní vyrovnanost. Pouze hluboký vnitřní klid vede k chování, které produkuje žádoucí výsledky.

 

To chápou například potápěči, kteří se naučili zachovat rozvahu a nepodléhat panice, když mají pocit, že jim dochází kyslík. Mnoho ostatních lidí se naučilo nepodléhat panice v situacích, které by ostatní považovali za stresové či přímo děsivé.

 

Je mnoho dalších, méně extrémních, nicméně hrozivých situací, které vyvolávají strach. Například zjištění, že máte nějakou smrtelnou nemoc. Nebo jste obětí ozbrojeného přepadení. Jsou však lidé, kteří zjistili, že by dokázali čelit nebezpečným situacím s neobyčejnou rozvahou. Jak to dokázali?

 

Všechno záleží na tom, jak se na danou situaci díváte.

 

O tom tu hovoříme — o vašem hledisku.

 

Uvědomíte-li si, že smrt je vaše představa, všechno se změní. Vědomí, že smrt má takový význam, jaký jí přisoudíte, vám umožňuje rozhod­nout, jaký význam jí přisoudíte. Vědomí, že Život je proces sebetvoření, vám dává kontext, v němž můžete prožívat to, čím opravdu jste ve vztahu ke smrti.

 

Ježíš si to uvědomoval a ohromil svět.

 

Uvědomovali si to i další lidé, kteří se vyrovnali se smrtí způsobem, jenž inspiroval ostatní.

 

Představa, že něco potřebujete, má za normál­ních okolností mnohem menší moc. Dokud necítíte žádnou tělesnou bolest, tato představa nemá prak­ticky žádnou moc.

 

Mnoho lidí tělesnou bolest nesnáší. Když jim řeknete, že bolest je „pouhá představa“, nebudou vám věřit.

 

Pro mnoho lidí je bolest — i pouhá možnost bolesti — děsivější než smrt.

 

Na začátku tohoto rozhovoru jsem se zmínil o rozdílu mezi bolestí a utrpením. Mistři si tento rozdíl uvědomují, stejně jako všichni lidé, kteří vědí, že naše představy jsou jen představy.

 

Většina lidí se domnívá, že předpokladem štěstí je nepřítomnost bolesti. Nicméně bolest a štěstí se vzájemně nevylučují — jak vám mohou dosvědčit ženy, které zakusily porodní bolesti.

 

Svoboda od bolesti je preference, nikoli potřeba. Když si to uvědomíte, dostanete se do mnohem lepší pozice, takže jste schopni své domnělé potřeby zvládat.

 

Můžete získat takovou moc nad bolestí, že ji dokážete nejen ignorovat, ale dokonce potlačit, takže nakonec zmizí. To dokazuje mnoho lidí.

 

S potřebami pod úrovní tělesné bolesti se vyrov­náte ještě snáze.

 

Můžete si například myslit, že potřebujete něja­kého člověka nebo zaměstnání, abyste byli úspěšní.

V takové chvíli je dobré si uvědomit, že existujete i bez toho. Proč si tedy myslíte, že to potřebujete?

 

Budete-li o tom přemýšlet, uvědomíte si, že ke štěstí ani k přežití nic nepotřebujete.

 

Štěstí je rozhodnutí, nikoli zážitek.

 

Můžete se rozhodnout, že budete šťastní, aniž máte to, co jste si myslili, že ke štěstí potřebujete — a budete šťastní.

 

To je jedna z nejdůležitějších věcí, které musíte pochopit. Proto se k tomu vracím.

 

Štěstí je rozhodnutí, nikoli zážitek. Můžete se rozhodnout, že budete šťastní, aniž máte to, co jste si myslili, že ke štěstí potřebujete — a budete šťastní.

 

Váš zážitek je důsledkem vašeho rozhodnutí.

 

(Totéž platí o lásce. Láska je rozhodnutí, nikoli reakce. Až to pochopíte, přiblížíte se k dokonalosti.)

 

Další vaší falešnou představou je vaše představa, že potřebujete druhé lidi. Dokud si neuvědomíte, že to je pouhá představa, budete se ustavičně snažit vyhovět potřebám druhých lidí, zejména těch, které milujete — svých dětí, partnerů a přátel.

 

To může vést k tichému nepřátelství a nakonec k hněvu — na obou stranách. Je ironické, že svým neustálým pomáháním druhé lidi (zejména své děti) spíš oslabujete. Ale o tom jsem už také hovořil.

 

Když vidíte, že někdo něco „potřebuje“, využijte té představy k tomu, abyste vyjádřili tu část svého já, kterou si chcete uvědomit. Třeba chcete prožívat to, čemu říkáte soucit, laskavost nebo bohatství nebo všechno najednou — ale nikdy to nedělejte pro druhé. Zapamatujte si tohle: všechno, co dělám, dělám pro sebe.

 

To je další důležitá věc, kterou si musíte uvědo­mit. Proto to budu opakovat.

 

Všechno, co dělám, dělám pro sebe.

 

To je Boží pravda, a je to i vaše pravda. Rozdíl je pouze v tom, že Bůh to ví.

 

Existuje jen vlastní zájem. Neboť neexistuje nic než já. Jste totožní se vším, co existuje, a neexistuje nic, čím byste nebyli. Až si to uvědomíte, vaše definice sebezájmu se zásadně změní.

 

Máte-li dojem, že jste neúspěšní, může se vám zdát, že to je skutečně reálný zážitek.

 

Neúspěch se prezentuje ve dvou podobách — jako váš „neúspěch“ nebo jako „neúspěch“ druhých lidí.

 

Když se vám zdá, že nemáte úspěch, okamžitě učiňte následující tři prohlášení:

 

1. Nic v mém světě není reálné.

2. Všechno má jen takový smysl, jaký tomu dávám.

3. Jsem to, co říkám, že jsem, a můj život je to, co říkám, že je.

 

Tohle je nejvyšší pravda — neboli Boží trojice.

 

Rozhodněte se, co váš neúspěch znamená. Po­važujte svůj neúspěch za úspěch. Pak se rozhodněte, čím budete ve vztahu k tomuto zážitku. Neptejte se, jaký to má smysl. Má to jen takový smysl, jaký tomu dáte.

 

Řekněte si: „Tento zážitek mám proto, abych nakonec dosáhl úspěchu, který hledám. Tento zážitek mi byl dán jako dar. Vážím si jej a poučím se z něj.“

 

Řekl jsem, že veškeré učení je rozpomínání.

 

Proto oslavujte své neúspěchy. Existují osvícené společnosti, které to dělají. Když je odhalen nějaký „omyl“ nebo „neúspěch“, šéf povzbuzuje zaměst­nance, aby neúspěch oslavili! Takový šéf si uvědomuje to, co vám říkám — a jeho zaměstnanci by pro něho skočili do ohně. Udělali by pro něho všechno, neboť jim vytvořil prostředí, ve kterém mohou prožívat nejkrásnější aspekty své tvořivosti a svého já.

 

Když si myslíte, že jste ode všeho odloučeni, můžete mít pocit, že je to velice reálný zážitek.

 

Nejednotnost se prezentuje ve dvou podobách:

 

Jako vaše vlastní „oddělenost“ nebo jako „odděle­nost“ druhých lidí.

 

Můžete se cítit strašně odloučeni od Boha. Mů­žete se cítit odděleni od druhých lidí. A můžete mít pocit, že druzí jsou naprosto odděleni od vás. To může vyvolávat představu osamělosti a deprese.

 

Máte-li pocit, že jste ode všeho odděleni, oka­mžitě učiňte následující tři prohlášení:

 

1. Nic v mém světě není reálné.

2. Všechno má jen takový smysl, jaký tomu dávám.

3. Jsem to, co říkám, že jsem, a můj život je to, co říkám, že je.

 

Tím zahájíte tento triadický proces:

 

A. Uvědomíte si, že představy jsou pouhé před­stavy.

B. Rozhodnete, co to znamená.

C. Začnete znovu vytvářet své já.

 

Když se cítíte osamělí, chápejte svou „osamělost“ jako pouhou představu. Uvědomte si, že to znamená, že jste se dostatečně neotevřeli světu kolem sebe — jak může být někdo osamělý ve světě osamělých lidí? A rozhodněte se, že budete Člověkem, který přináší lidem lásku.

 

Dělejte to tři dny a vaše nálada se změní. Dělejte to tři týdny a vaše osamělost se rozplyne. Dělejte to tři měsíce a už nikdy nebudete osamělí.

 

Pak pochopíte, že vaše osamělost byla jen faleš­nou představou, kterou můžete ovládat.

 

Dokonce i lidé ve vězeňské cele nebo na smr­telné posteli, lidé naprosto izolovaní od druhých, mohou změnit svůj zážitek tím‘ že změní svou vnitřní realitu. Toho dosáhnete skrze spojení s Bohem, k němuž vás vede tato kniha. Neboť jakmile se setkáte se Stvořitelem ve své duši, už nikdy nebudete osamělí.

 

To dokazují mystikové a mniši, náboženské ko­munity a věřící všech vyznání. Tato vnitřní extáze duchovního spojení s veškerým jsoucnem (to jest s Bohem) je nedostupná ve vnějším světě.

 

Odloučenost je pouhá představa.

 

I vy si uvědomíte, že všechno je iluzorní, a bu­dete to přijímat jako dar, jenž vám umožňuje prožívat to, čím opravdu jste.

 

Máte-li dojem, že jste odsuzováni, můžete mít pocit, že je to velmi reálný zážitek.

 

Odsouzení se prezentuje ve dvou podobách:

 

Jako vaše „odsouzení“ nebo jako „odsouzení“ dru­hých lidí.

 

Když si o sobě myslíte, že jste nadřazení, může vám to připadat jako velmi reálný zážitek.

 

Nadřazenost se prezentuje ve dvou podobách:

 

jako vaše „nadřazenost“ nebo jako „nadřazenost“ druhých lidí.

 

Když si myslíte, že nic nevíte, může vám to připadat jako velmi reálný zážitek.

 

Nevědomost se prezentuje ve dvou podobách:

 

jako vaše „nevědomost“ nebo jako „nevědomost“ druhých lidí.

 

Už to začínáte chápat? Už vás napadlo, jak mů­žete používat těchto představ pozitivním způsobem?

 

Když vás druzí odsuzují, máte chuť začít odsu­zovat druhé. Když odsuzujete druhé, druzí začnou odsuzovat vás.

 

Když druzí dávají najevo svou nadřazenost, máte chuť dát najevo svou nadřazenost. Když svou nadřa­zenost dáváte najevo druhým, druzí ji začnou dávat najevo vám.

 

Už to konečně začínáte chápat? Už vás napadlo, jak můžete používat těchto představ pozitivním způ­sobem?

 

Není nutné, abych uváděl další příklady toho, jak můžete užívat svých představ. Kdybych v tom pokračoval, stali byste se na Mně závislí. Měli byste dojem, že Sami nemůžete pochopit, jak přetvářet své já ve svém každodenním životě.

 

Začali byste se modlit a prosit Mě o pomoc. Dě­kovali byste Mně, kdyby všechno fungovalo, a proklínali byste Mě, kdyby to nefungovalo — jako bych vám některá přání plnil a jiná odmítal... nebo jako bych plnil přání jen některým lidem, což by bylo ještě horší.

 

Řeknu vám tohle: Mojí funkcí není plnit nebo odmítat vaše přání. Na základě čeho bych to dělal? Jakých měřítek bych užíval?

 

Když už nechápete nic jiného, snažte se pochopit alespoň tohle: Bůh nic nepotřebuje.

 

Jestliže nic nepotřebuji, nemám žádná měřítka, podle kterých bych rozhodoval, zda něco máte nebo nemáte dostat.

 

To záleží na vás.

 

Toto rozhodnutí můžete učinit vědomě nebo nevědomě.

 

Už dlouhá staletí činíte tato rozhodnutí nevě­domě. Vlastně už tisíciletí. Proto vám poradím, jak se rozhodovat vědomě:

 

A. Uvědomte si, že představy jsou pouhé před­stavy,

B. Rozhodněte, co to znamená.

C. Začněte znovu vytvářet své já.

 

Následující prohlášení používejte jako nástroje.

 

1. Nic v mém světě není reálné.

2. Všechno má jen takový smysl, jaký tomu dávám.

3. Jsem to, co říkám, že jsem, a můj život je to, co říkám, že je.

 

Rozhovory, které tu vedeme, jsou projevem vaší snahy pochopit složité pojmy, jež si intuitivně uvě­domujete na hlubší úrovni vědomí.

 

Tyto myšlenky jste slyšeli už dřív. Nebudete-li si dávat pozor, budete mít dojem, jako by byly míněny pro někoho jiného a jako by přišly skrze někoho jiného. To je falešná představa.

 

Tuto zkušenost si přinášíte sami, skrze své já. Tohle je váš proces rozpomínání.

 

Teď máte příležitost změnit tato slova v realitu. To bude transformací života na vaší planetě. Proto jsem vás inspiroval k tomuto prohlášení: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“