Úkol Boha
Přijal N. D. Walsch, část dialogu s Bohem
„Úkolem Boha není vytvářet okolnosti a podmínky vašeho života. Bůh vás stvořil podle obrazu svého. Vy tvoříte zbytek užitím schopností, které vám dal Bůh. Bůh stvořil život. Dal však člověku svobodnou vůli, aby se svým životem mohl nakládat podle svého přání. V tomto smyslu je vaše vůle Boží.
Svůj život žijete tak, jak jej žijete a já vám do toho nezasahuji. Tohle je velká iluze, v níž žijete: Že Boha zajímá, co děláte.
Nezajímá mě, co děláte, ale vy to nechcete slyšet. Zajímá vás, co dělají vaše děti, když je pošlete ven, aby si hrály? Považujete za důležité, zda hrají na babu nebo na schovávanou? Samozřejmě, že ne, protože víte, že se jim nic nemůže stát. Připravili jste jim prostředí, které považujete za přátelské a bezpečné. Samozřejmě, že doufáte, že se jim nic nestane. A když se jim náhodou něco stane, pomůžete jim, vyléčíte je a umožníte jim, aby se opět cítili bezpečně, aby byly šťastné a opět si hrály. A druhý den vás opět nebude zajímat, zda budou hrát na babu nebo na schovávanou. Samozřejmě jim řeknete, které hry jsou nebezpečné. Nemůžete jim však zabránit v tom, aby dělaly nebezpečné věci. Ne vždycky. Ne navždy. Ne v každém okamžiku od této chvíle do smrti. Rozumní rodiče si to uvědomují. Nicméně rodiče mají starosti o výsledek.
Tato ditochomie – nepříliš velký zájem o proces, ale velký zájem o výsledek – dost přesně charakterizuje ditochomii Boha.
Bůh se však v jistém smyslu nezajímá ani o výsledek. Nezajímá se o KONEČNÝ VÝSLEDEK. Je to proto, že KONEČNÝ VÝSLEDEK JE ZARUČENÝ.
A tohle je vaše další velká iluze: Že výsledek života je nejistý. Právě pochybnosti o konečném výsledku stvořily vašeho největšího nepřítele, kterým je strach. Neboť jestliže pochybujete o výsledku, pak musíte pochybovat také o Stvořiteli – musíte pochybovat o Bohu. A jestliže pochybujete o Bohu, musíte žít celý Život ve strachu a s pocitem viny. Pochybujete-li o Božích úmyslech - a o schopnosti Boha dosáhnout konečného výsledku – jak se můžete uvolnit? Jak můžete najít klid? Ačkoli je Bůh dokonale schopen své úmysly realizovat, vy tomu nemůžete a nebudete věřit (přesto, že tvrdíte, že Bůh je všemohoucí), a proto si ve své představivosti budete muset vytvořit moc rovnou Bohu, abyste našli sílu, která je schopna zmařit vůli Boží. A proto jste si ve své mytologii vytvořili bytost, které říkáte „ďábel“. Dokonce si představujete, že Bůh s touto bytostí bojuje (neboť si myslíte, že Bůh řeší problémy stejným způsobem, jako vy). A nakonec si představujete, že by Bůh mohl tento boj prohrát.
Tohle vše je popřením všeho, co víte o Bohu, ale na tom vám nezáleží. Žijete ve své iluzi a v neustálém strachu, protože jste se rozhodli pochybovat o Bohu.
Kdybyste však učinili nové rozhodnutí, co si myslíte, že by se stalo?
Řeknu vám tohle: Žili by jste tak, jako žil Budha. Jako žil Ježíš Kristus. Jako žili všichni světci, které zbožňujete.
A přece by vám lidé nerozuměli, stejně, jako nerozumějí většině světců. Kdybyste se snažili vysvětlit svůj pocit pohody, svou radost, svou vnitřní extázi, poslouchali by vaše slova, ale neslyšeli by je. Snažili by se vaše slova opakovat, ale přidávali by svá.
Divili by se, jak můžete mít něco, co oni nemohou najít. A pak by začali žárlit. Jejich žárlivost by se brzy změnila v zuřivost a ve svém hněvu by se snažili přesvědčit vás, že to jste vy, kdo nerozumí Bohu.
A kdyby se jim nepodařilo zkazit vám radost, snažili by se uškodit vám; tak velká by byla jejich zuřivost. A kdybyste jim řekli, že ani smrt vás nemůže připravit o vaši radost ani změnit vaše přesvědčení, zajisté by vás zabili. Kdyby pak viděli, s jakým klidem jste smrt přijali, považovali by vás za světce a opět by vás začali milovat.
Neboť v povaze lidí je milovat, zničit a pak opět milovat to, čeho si váží nejvíce........“
.......
Součást Rozhovorů s přáteli z Vesmiru