Osamělost... Samota... Už je to nuda, jak se stále omílají nesmyslné učebnicové definice, aby se lidem nepletly jablka s hruškama... Jak směšné. Jaké nepochopení všeho číší z těchto nejrůznějších pouček, které se předhánějí v "přesnosti", které definují, rozebírají, vyhodnocují, posuzují a nakonec mají vždy jasno. Buď je to bílé, nebo černé. To je dobré a to dobré není. Na to máme tento lék a na to zase tamten. 

Nepochopení samotné podstaty samotného Života je tím, co determinuje samotné lidstvo na této Zemi. Zajímavé je, že nikomu nevadí marnost všeho, co dělá. Téměř nikomu nevadí, že jeho život je zoufalou snahou a přežití, o výdrž, že je závodem se samotnou smrtí, která je děší jako nic jiného. Téměř nikomu nevadí, že neví, kým sám je. Nevadí to, a proto je svět přesně takový, jaký je. 

Uvnitř je každý člověk sám. Přijdete sami a odejdete sami. Vždy jste sami. A jste vždy osamělí. Není třeba to oddělovat. Není třeba tvořit poučky, co je co. Není třeba lpět na tom, jaký je v tom rozdíl... Je to další nesmysl z dílny loutkolidí na této Zemi, na níž byl dočasně aktivován negativní stav. Víme, že mnozí z vás tento stav nejednou pocítili. Už víte...

Lidé kolem vás jsou jen dočasnými "maskovači", dočasnými "analgetiky" toho, čeho se údajně tak bojíte - osamění. Samotou a osaměním strašíte děti, strašíte tím své rodiče a prarodiče, své pacienty, strašíte tím sami sebe. A to je celý váš skvělý život. Den za dnem. Místo abyste vykročili na cestu poznání Pravdy, raději rozebíráte vše okolo, kategorizujete, oddělujete, popisujete, definujete, zapisujete, diagnostikujete... a vzdalujete se tak všemu, co chcete poznat. 

Osamělost (chcete-li toto slovo stále používat, byť je zcestné) je pouhým nepochopením vlastní podstaty. Je vlastně stále jen zkresleným a naprosto falešným fyzickým projevem, je fyzickým (můžeme zde zahrnout i vnější - fyzickou mysl, která je u většiny lidí zcela oddělena od mysli vnější - pravé) prožíváním nevědomosti o tom, kým opravdu jste. Pokud byste to věděli, pokud byste znovu procítili podstatu vašeho vlastního života, pak byste tento pocit, toto prožívání "osamělosti" neznali. 

Váš základní a přirozený stav je být sám sebou. Být si plně vědom sám sebe a být v tomto stavu přítomen. Být si vědom sám sebe jako plnohodnotné, naprosto jedinečné a "společné" součásti Jednoty Stvořitele Prvotního všeho a všech - Boha, chcete-li. Jakmile víte, kým opravdu jste, nemůžete být nikdy osamělí ani sami. Nejde to. Není to možné. Jakmile jste sami sebou, nepotřebujete ostatní z masa a kostí, nepotřebujete žádné věci, nepotřebujete nikoho a nic mít či vlastnit, s nikým fyzicky mluvit či být, abyste cítili a prožívali Jednotu a přátelství všeho a všech ve Vesmíru. Může vám být ve společnosti přátel dobře, můžete milovat druhé, radujte se s nimi, ale zároveň prožívejte, že je zoufale nepotřebujete k tomu, abyste přežili tento život či týden, abyste měli nějaký smysl života, abyste se cítili "normálně". Oddělenost NEEXISTUJE.

Připomeňte si tento vesmírný zákon v Deseti falešných představách a budete opět blíže k sobě.

Ve stavu, v němž jste sami sebou a v němž prožíváte naprostou blaženost své vlastní podstaty, cítíte vše. Dostáváte odpovědi, které jste doposud marně hledali. Cítíte věčný život. Život, kde jste vším a všemi. Život, kde jste neoddělitelnou součástí Jednoty se všemi a se vším.

Lidé často zoufale vytváří ve svém životě okruh "přátel", "kamarádů", které považují za nezbytnou součást svého života. Bez nich by se jim - jak sami říkají - špatně žilo, bez nich by byli naprosto zoufalí, bez nich by nemohli existovat, bez nich by se nemohli bavit, bez nich by se nedokázali rozhodovat, neměli by se komu svěřovat, komu si postěžovat, koho obdivovat nebo někomu společně škodit. V jednotě je přece síla, že ano! Potřebují být neustále obklopeni druhými, a to těmi, kteří mají podobné vibrační parametry. Stejný ke stejnému. Jinak by jim nemohlo být spolu tak "dobře", jinak by si tito lidé nerozuměli. 

Tito lidé se tak sami neustále drží ve smyčce falešného přesvědčení, že toto jejich "přátelství" (co na tom, že nezahrnuje nic duchovního, že zahrnuje téměř výhradně vnější svět, alkohol, pomluvy, peníze, prestiž a další témata spadající pod křídla ovládacích programů, které zde negativní stav tak pečlivě rozvíjí a udržuje) je dobro, které je třeba pěstovat a udržovat (třeba pravidelnými akcemi v oblíbeném podniku, kde alkohol je všemocným "lékařem" na všechny trable - musí si přece udržovat své nízké vibrace, co by si bez nich počli v tomto světě). 

Lidé dají mnoho za ten falešný, opojný, byť pomíjivý pocit štěstí, který se tak vzdaluje osamění. Osamění, které je pak po těchto setkáních tak často přepadá.... Ten týden je tak dlouhý.....

Pojďme zpět do hlubšího světa. Probouzejícímu se člověku je již zjevné, že vůbec nejde o to, abyste něco něčím maskovali. Abyste toužili na chvíli "zaplácat" tíhu tohoto světa, tupě se pobavit s ostatními a v alkoholovém opojení na chvíli zapomenout na problémy tohoto světa, jejímiž tvůrci sami jsme a které vytváříme pro své děti a další generace. Vy už asi moc netoužíte neustále "zapomínat" a další den si opět hrát na poslušného otroka, který půjde do roboty a z roboty, aby si zasloužil to, čemu se říká peníze, na kterých je plně závislý. Kdo ještě věří na podmíněnost života? Kdo věří, že jeho život a život jeho rodiny je něčím podmíněn? Máte pravdu, téměř všichni. Proto jdou. Proto přežívají jako stádo nesvéprávných zoombie. Proto drží hubu a krok. Proto volají "sláva válce". Proto nedělají vůbec nic. Jde jen o výdrž. Kdo se dožije vyššího věku, je frajer!!!!!!!

A tak to jde generace za generací. Kdo do toho vhodí vidle? Válka, zdá se, některé snad přesvědčí....

Zastavte se a odstupte od hluku každodenního života a naslouchejte sami sobě. Podívejte se do svého nitra, abyste viděli, co se s vámi děje. Pokud máte nějakou úzkost, pokud někdo udělal něco špatně, nebo naopak, pokud vás někdo urazil, musíte odpustit sobě i ostatním, uznat a odpustit a odstranit tuto úzkost a negativitu. Vcházejte do svého Nitra. Tam je to, co hledáte. Je to tam, vždycky to tam bylo a vždy to tam bude. Ve vašem Nitru je všechno, co toužíte poznat. Jsou tam všichni, se kterými toužíte být. Je tam vše, čím toužíte být a co chcete prožívat.  

Není to fráze, není to pohádka. Je to tak jednoduchá pravda, že se jí každý buď vysmívá, nebo bojí. Je totiž podezřele jednoduchá. Jak bych mohl(a) já sám všechno vědět a všechno dokázat. Jak bych já sám mohl změnit svůj život? Jak bych já sám mohl dělat to, co opravdu chci? Lidé nemají rádi jednoduché věci. Jsou přesvědčeni o tom, že co je jednoduché, není účinné, není pravdivé, není funkční, není perspektivní... prostě není správné. A to učí také vaše děti. Nevadí vám to? Nevadí vám, že vaše děti ztrácejí sami sebe? Že systém otupuje jejich moc nad vlastními životy? Že jim je otupována a deformována moc změnit tento svět a zachránit ho? Opravdu už jsme rezignovali na budoucnost této planety? 

Moudrý rodič, moudrý lékař, moudrý člověk může říci hledajícímu či zoufajícímu jen jediné:

"Čím bohatší je tvůj vnitřní svět, tím méně se cítíš osaměle". 

Jak může být nudné, když v nekonečné bohatosti vnitřního světa můžete prožít tolik neznámého, božského a fyzicky nedosažitelného, a zároveň žít a být plně přítomen v tomto světě, naplňovat své fyzické potřeby a plnit si své sny a úmysly? Není to ráj na Zemi? Není to osvěžující sprcha samotné podstaty Pravého života? 

Na této stránce právě pracujeme, přátelé....