Osamělost... Samota... Moderní termíny "moderní vědy". 

Nepochopení samotné podstaty samotného Života je tím, co determinuje vývoj lidstva a jeho život na této Zemi. Zajímavé je, že nikomu nevadí marnost všeho, co dělá. Téměř nikomu nevadí, že jeho život je zoufalou snahou a přežití, o výdrž, že je závodem se samotnou smrtí, která je děší jako nic jiného. Téměř nikomu nevadí, že neví, kým sám je. Nevadí to, a proto je svět přesně takový, jaký je. Proto je děsí samota. Osamělost. Vyberte si, co je libo...

Uvnitř je každý člověk sám. Přijdete sami a odejdete sami. Vždy jste sami. A jste vždy osamělí. Není třeba to oddělovat. Není třeba tvořit poučky, co je co. Není třeba rozlišovat jablka a hrušky. Když je nejhůř, sáhnete po čemkoli. Není třeba lpět na tom, jaký je v tom rozdíl... Je to další nesmysl z dílny loutkolidí na této Zemi, na níž byl dočasně aktivován negativní stav. Víme, že mnozí z vás tento stav nejednou pocítili.

"Musím se scházet s ostatními, jinak bych umřel..."

Ano, to jsou slova těch, kteří musí dělat vše pro to, aby nebyli chvíli sami. Co by dělali? Čím by se zabavili? S kým by si promluvili? Co by to byly za nespolečenské trosky? 

Lidé kolem vás (pokud jsou na tom vibračně stejně špatně jako vy sami) jsou jen dočasnými "maskovači", dočasnými "analgetiky" toho, čeho se údajně tak bojíte a co vás údajně tak bolí - osamění. Samotou a osaměním strašíte děti, strašíte tím své rodiče a prarodiče, své pacienty, strašíte tím sami sebe. A to je celý váš skvělý život. Den za dnem. Místo abyste vykročili na cestu poznání Pravdy, raději rozebíráte vše okolo, kategorizujete, oddělujete, popisujete, definujete, zapisujete, diagnostikujete... a vzdalujete se tak všemu, co chcete poznat. 

Osamělost (chcete-li toto slovo stále používat, byť je zcestné) je pouhým nepochopením a neprožíváním moci vlastní podstaty. Je jen zkresleným a naprosto falešným fyzickým projevem, je fyzickým (ano, můžeme zde zahrnout i vnější - fyzickou mysl, která je u většiny lidí zcela oddělena od mysli vnější - pravé a která tento falešný pocit udržuje při "životě") prožíváním nevědomosti o tom, kým opravdu jste. Pokud byste to věděli, pokud byste znovu procítili podstatu vašeho vlastního života, pak byste tento pocit, toto prožívání "osamělosti" neznali. Pak byste neustále nepotřebovali scházet se s těmi, kterým je samotným stejně špatně jako bylo vám. Pak byste nemohli snižovat své vibrace a podporovat negativní stav tím, že budete pravidelně zapomínat (většinou s pomocí alkoholu, pomluv, posuzování, hodocení a jiných drog) na to, co je opravdu důležité a jak si pomoci. Pak byste se scházeli s ostatními, ale za zcela jiných okolností, se zcela odlišným záměrem a cílem. 

Váš základní a přirozený stav je být sám sebou a se sebou. Být si plně vědom sám sebe a být v tomto stavu přítomen. Být si vědom sám sebe jako plnohodnotné, naprosto jedinečné a "společné" součásti Jednoty Stvořitele Prvotního všeho a všech - Boha, chcete-li. Jakmile víte, kým opravdu jste, nemůžete být nikdy osamělí ani sami. Nejde to. Není to možné. Jakmile jste sami sebou, nepotřebujete ostatní z masa a kostí, nepotřebujete žádné věci, nepotřebujete nikoho a nic mít či vlastnit, s nikým fyzicky mluvit či být, abyste cítili a prožívali Jednotu a přátelství všeho a všech ve Vesmíru. Může vám být ve společnosti přátel dobře, můžete milovat druhé, radovat se s nimi... ale zároveň prožívejte, že je zoufale nepotřebujete k tomu, abyste přežili tento život či týden, abyste měli nějaký smysl života, abyste se cítili "normálně", aby vás někdo "bral" nebo obdivoval. Nebo dokonce - aby vás někdo potřeboval.

Oddělenost NEEXISTUJE.

Připomeňte si tento vesmírný zákon v Deseti falešných představách a budete opět blíže k sobě.

Ve stavu, v němž jste sami sebou a v němž prožíváte naprostou blaženost své vlastní podstaty, cítíte vše. Dostáváte odpovědi, které jste doposud marně hledali. Cítíte věčný život. Život, kde jste vším, všemi a se všemi. Život, kde jste neoddělitelnou součástí Jednoty se všemi a se vším.

Lidé na Zemi mají často ve zvyku vytvářet ve svém životě okruh "přátel", "kamarádů", které považují za nezbytnou součást svého života. Bez nich by se jim - jak sami říkají - špatně žilo, bez nich by byli naprosto zoufalí, bez nich by nemohli existovat, bez nich by se nemohli bavit, bez nich by se nedokázali rozhodovat, neměli by se komu svěřovat, komu si postěžovat, koho obdivovat nebo komu společně škodit. V jednotě je přece síla, že ano! Potřebují být neustále obklopeni druhými, a to těmi, kteří mají podobné vibrační parametry. Stejný ke stejnému. Jinak by jim nemohlo být spolu tak "dobře", jinak by si tito lidé nerozuměli. 

Tito lidé se tak sami neustále drží ve smyčce falešného přesvědčení, že toto jejich "přátelství" (co na tom, že nezahrnuje nic pravého, nic ušlechtilého, že zahrnuje téměř výhradně vnější svět, alkohol, pomluvy, peníze, prestiž, agresivitu a další témata spadající pod křídla ovládacích programů negativního stavu) je dobro, které je třeba pěstovat a udržovat, aby byli někým, aby "žili" normálně a "šťastně".

Lidé dají mnoho za ten falešný, opojný, pomíjivý pocit štěstí, který jim poskytuje dočasný azyl od domnělého osamění a pravdy o sobě samých. Osamění, které je pak po těchto setkáních tak často přepadá.... Ten týden je tak dlouhý.....

Pojďme zpět do hlubšího světa. Probouzející se člověk již ví, že na tomto světě nejde o to, abychom něco něčím maskovali. Abychom svá trápení lepili, abychom je přehlíželi v domnění, že čím častěji to budeme dělat, tím účinnější bude výsledek.  "Zaplácat" tíhu tohoto světa, tupě se pobavit s ostatními a v alkoholovém opojení na chvíli zapomenout na problémy tohoto světa, jejímiž tvůrci sami jsme a které vytváříme pro své děti a další generace - to nechce odvahu, to vyžaduje zoufalství, nespokojenost s vlastním životem, naprostou rezignaci k vlastnímu životu a odmítnutí odpovědnosti za svůj život.

A tyto "ctnosti" se dnes cení. Kdo je má, je "frajer".

Vy však netoužíte být tím "frajerem", bez kterého se neobejde žádná "pořádná zábava" a který ji ani nemá právo "pokazit", ať už svou neúčastí či nepříliš dobrou "formou". Vy netoužíte neustále "zapomínat" a další den si opět hrát na poslušného otroka, který půjde na šichtu, aby měl nárok na bezcenné papíry - peníze, na kterých je plně závislý. 

Vy už netoužíte přežívat v nevědomosti jako stádo nesvéprávných zoombie. Držet hubu a krok. Volat "sláva válce". Nedělat vůbec nic a čekat, co spadne shůry, co nám kdo zase nachystá, s čím se zase budeme muset srovnat.....

Co tedy dál?

Zastavte se, přátelé, odstupte od hluku každodenního života a naslouchejte sami sobě. Podívejte se do svého nitra, abyste viděli, co se s vámi děje. Abyste pocítili, co se děje ve vašem světě. Naslouchejte a vstoupíte na párty, jakou tady nezažijete.

Pokud máte nějakou úzkost, nespokojenost s vlastními volbami nebo z chování druhých, musíte odpustit sobě i ostatním, odpustit a odstranit tuto úzkost a negativitu. Vcházejte do svého Nitra. Tam je to, co hledáte. Je to tam, vždycky to tam bylo a vždy to tam bude. Ve vašem Nitru je všechno, co toužíte poznat. Je tam pomoc na všechny vaše trápení. Jsou tam všichni, se kterými toužíte být. Je tam vše, čím toužíte být a co chcete prožívat.  

Není to fráze, není to pohádka. Je to tak jednoduchá pravda, že se jí každý buď vysmívá, nebo se jí bojí. Ta rada je totiž podezřele jednoduchá. Jak bych mohl já sám či sama všechno vědět a všechno dokázat. Jak bych já sám mohl změnit svůj život? Jak bych já sám mohl dělat to, co opravdu chci? 

Lidé nemají rádi jednoduché věci. Jsou přesvědčeni o tom, že co je jednoduché, není účinné, není pravdivé, není funkční, není perspektivní... prostě není správné. A právě proto, že všichni odmítají nejjednodušší Pravdu, která je podstatou samotného Života, právě proto NEŽIJÍ. Jen přežívají. Odmítli žít v souladu se zákony, ze kterých sami vzešli, tak jak mohou vlastně žít? Jaké pak jsou jejich životy? Vidíte je kolem sebe. Ještě se divíte?

Moudrý rodič, moudrý lékař, moudrý člověk může říci hledajícímu či zoufajícímu jen jediné:

"Čím bohatší je tvůj vnitřní svět, tím méně se cítíš osaměle". 

Jak může být nudné, když v nekonečné bohatosti vnitřního světa můžete prožít tolik neznámého, božského a fyzicky nedosažitelného, a zároveň plně prožívat tento život, žít a být plně přítomen v tomto světě, naplňovat své fyzické potřeby a plnit si své sny a úmysly? Není to ráj na Zemi? 

A co říkají další probouzející se o samotě a osamění?

Samota je stav mysli. Člověk může být osamělý a obklopený lidmi. Vše závisí na stavu lidské duše, na tom, jak vnímá svět kolem sebe. Někteří lidé mohou mít k samotě "blíže", aby prožili karmickou zkušenost, kterou si připravili v důsledku svých voleb v některé z inkarnací. V této fázi své životní cesty je nutné být sám, v sebeuvědomění, v tichu, získat zkušenosti, zvýšit své vibrace, přehodnotit určité činy, které vedly k tomuto stavu... Pokud v tomto stavu pochopí smysl svého bytí a svého osamění, vykročí na duchovní cestu, která ho povede dále k jeho snům a cílům. Bude schopen pochopit, že v tomto stavu není opravdu sám, ale je neustále obklopen svými přáteli a svou pravou rodinou z vyšších světů - světelnými průvodci - a dokáže s nimi navázat kdykoli spojení.
Samota nepřichází jen tak, ale je požehnáním pro každou lidskou duši. Přichází jako projev pokory a láskyplné pomoci na přání duše. Proto ji přijměte s vděčností. Buďte k sobě laskaví a neobviňujte ostatní za svou osamělost a nedostatek podobně smýšlejících lidí v okolí.

Proč a za jakým účelem vstupuje samota do našich životů?
Je požehnáním pro každého, je jedinečnou příležitostí probudit se z nevědomosti o tom, že podstata člověka je DUCHOVNÍ, nikoli fyzická. Je příležitostí pro probuzení, duchovní růst - skutečný smysl života, sebepoznání. Umocňuje schopnost skrze tuto zkušenost poznat ty vlastnosti duše, které doposud přehlížel, kterým nevěnoval pozornost, a proto byl nešťastný, nespokojený  nebo nemocný.

Nejprve poznej sám sebe, uvědom si, že nikdy nejsi opravdu sám. Tento stav mysli tě dovede k božskému projevu tebe samotného ve tvém světě a ve všech světech.

... Samota je skvělý učitel, průvodce, rádce. Samota je ticho Duše a Milosti, kdy člověk konečně vnímá sám sebe jako všechny, vnímá svou Duši, vnímá Jednotu a Pravý svět, v němž nejsou žádné překážky, jen sebeuvědomění a bezpodmínečnost.

Ta chvíle, kdy slyšíte svůj hlas a cítíte svou Duši za zdí pláče a nářku, ta chvíle se pro vás stane věčnou. Bude pro vás útočištěm, které budete vyhledávat tak často, jak budete potřebovat, do kterého se budete chtít vracet, kdykoli se vzdálíte svému cíli. Až nakonec z něj nikdy neodejdete, protože dokážete být tady a teď. Kdekoli a kdykoli. Neustále spojeni se sebou samými.

Vy, lidé, často vnímáte samotu jako trest, zkoušku, sebelítost, utrpení, nespravedlnost, nepohodlí... Ale není to tak, je to blažený okamžik, kdy vám Vesmír - Bůh dává příležitost obrátit svou pozornost zpět k sobě a nalézt ráj, který hledáte. Když dokážete přemýšlet o světě, přírodě a o sobě, nic vás nerozptyluje. Važte si těchto okamžiků. Naučte se izolovat v rušném světě, oddělit se od hluku společnosti. Meditujte a vaše mysl se ponoří do klidu a ticha. Tišší a tišší. Pak přichází uvolnění, překvapení, pochopení. Pochopení a prožívání toho, že společnost a svět kolem vás jsou jen jevištěm, na kterém se odehrává váš život. Vy však rozhodujete o tom, co a jak uvidíte. Co přijmete za své, co vás osloví, a co necháte plynout kolem vás. Není to slepota a přehlížení. Je to čistota všech smyslů, které konečně vidí to, co je skutečně důležité a plodné. Vaše smysly nyní rozliší pravost od falešné hry matrixu - divadla tohoto světa, které má tolik nadšených diváků...!  A vy se můžete v každém okamžiku rozhodnout, jestli budete v této hře hercem nebo divákem, který může pomáhat ostatním v procitnutí a vystoupení z této smrtící hry negativního stavu (bude-li to ještě možné). 

Nakonec pochopíte, že nezáleží na tom, kde jste, protože víte, KÝM jste. 

Přijměte sami sebe jako skutečnou hodnotu, která je nezaměnitelná. Byli jste darováni Zemi a Země obdarovává Vás. Poznávejte, zda-li jí svým životem také pomáháte nebo jí škodíte. Vaše zoufalství pramenící z falešného pocitu osamění Zemi ani nikomu jinému ve Vesmíru nijak nepomáhá. Naopak, neustále vše brzdí, omezuje, stahuje, zraňuje... 

Jste hlavní dirigent! Všechno ostatní se mění, lidé a místa, ale vy jste tím, kdo rozhoduje, jaký význam všemu dá, čím se nechá rozvíjet a čím se nechá ubíjet.

 Nikoho nepotřebuješ, je to všechno marnost...