VÍRA 

Nina Sumire

Dívala se z okna nemocnice a přemýšlela o tom, jak je život nespravedlivý. Tam, za oknem padají novoroční sněhové vločky, zdraví lidé chodí, jedí, žijí... A jí bylo před třemi dny řečeno, že jí zbývá jen šest měsíců života. "Šest měsíců! A to je mi teprve třicet, ještě se mi nic důležitého nestalo... nemám nikoho blízkého, nemám dítě, nikdy jsem necestovala... A co teď? Jako ve filmech - udělejte si seznam snů a rychle si je splňte? Ach, škoda, že se zázraky nedějí... " 

Odvrátila se od okna a vrátila se do postele. Bylo to ještě horší. Dívala se jen na ten depresivní nemocniční strop! Jak nesmyslně všechno končí... 

V tu chvíli se ozvalo opatrné, sotva slyšitelné zaklepání na dveře. Pak další. Tohle není prezidentská kancelář, ať vejdou! Ale někdo tvrdošíjně pokračoval v klepání. Nakonec do místnosti vešla malá holčička. Nevypadala na víc než pět let. Tak krásné růžové slavnostní šaty, veselé kudrlinky, modré oči, plyšový medvídek v rukou...

Co je to za zázrak?

"Máš pravdu," řeklo děvčátko. "Jsem opravdu zázrak, tvůj ztracený zázrak." odpověděla holčička se smutkem v hlase. "Ztratila jsi mě, když ti bylo pět let. A bez víry v zázrak se žít nedá!"

Možná ses ztratila a tvá maminka tě hledá? Pomůžu ti ji najít...

Dívka zavrtěla hlavou. "Chci jen to, abys mě našla. Pak ti mohu pomoci. Pojďme se společně najít. Ty a já jsme byli nejlepší přátelé, nepamatuješ se?" Dívka se rozplakala.

Ne, nepamatuji si... Neplač, dívko jménem Zázrak. Kde a kdy jsem tě ztratila?

Dívka se uklidnila a zlehka se usmála. "Ty a já jsme spolu od narození. Každý člověk má svůj vlastní Zázrak, svého přítele nebo přítelkyni. Zázraky přicházejí jako pomoc v situacích, kdy nikdo jiný pomoci nemůže. Vzpomeň si na sebe jako na dítě..."

Ano, bývaly časy... věřila jsem na skřítky a víly, věřila jsem, že všechny dobré sny se splní, že existuje kouzelná hůlka, boty... Ale to jsou všechno pohádky!

"Ne, nejsou to pohádky. Opravdu si myslíte, že pohádky a skutečnost jsou dvě odlišné věci? Jste jen očarováni. Máte na sobě kouzlo zapomnění a nedůvěry. Má podobu tohoto: když to uvidím, uvěřím. Tomu se říká zákaz zázraků. Od toho okamžiku člověk přestává vnímat nejšťastnější události: setkání s milovanou osobou, pomoc v těžkých životních chvílích, narození dítěte, "náhodné" vítané události, komunikace s Vesmírem, setkání s přáteli, splnění přání...

To kouzlo zapomnění toho, kým lidé opravdu jsou a jejich nedůvěry ve vlastní podstatu si lidé předávají z generace na generaci, děti jsou "odpojovány" od Zdroje prostřednictvím dospělých a světa, který sami vytváří, prostřednictvím těch, kteří sami kdysi ztratili víru v zázraky, kteří přitom sami prožívali radostné chvíle pravého života - život plný zázraků, splněných snů a radosti. Vzpomínáte si, kolikrát jste slyšeli tvrzení: "To je nemožné. Tak se to neděje. Takhle život nefunguje. Vymysleli jste si to. To jsou vaše fantazie. Probuď se. Přestaň snít. Zázraky se nedějí. To vše jsou pohádky...

Kolik vašich snů a nadějí bylo takto pošlapáno a pohřbeno? Jak rychle jste museli uvěřit v nepravost vlastních pocitů a snů a přepnout se do zoufalého modu poslušnosti, zklamání či beznaděje, aby jste mohli být považováni za "normální", abyste vůbec mohli žít - v rodině, ve škole, v zaměstnání, mezi přáteli, kamarády... 

Zklamání uzavřelo tvé zraněné srdce a ty jsi ztratila spojení se mnou. Od té doby nemůžeš najít cestu zpět k tomu, co je skutečné a pravé. Ta cesta byla pevně zabarikádována - co kdybys zase ucítila její existenci, co kdybys na ni zase někdy zatoužila vykročit? Zázraky se dějí každý den. Vidí a prožívá je však jen ten, kdo jim věří a kdo je vnímá a přijímá. Jak je může prožívat ten, kdo je sám odmítá? Nebo se ti líbí žít takto? V přesvědčení, že zázraky se nedějí, že jsou to jen pohádky pro malé děti?"

Ne, opravdu ne. Ale doktor mi řekl, že mi zbývá šest měsíců života, pokud se ovšem nestane zázrak. A jsem tak osamělá, jako kdybych necítila ani žádnou lásku...
"Ano, přece láska je největší zázrak! Chceš se uzdravit? Chceš všemohoucí a uzdravující Lásce uvolnit místo ve své smutkem a zoufalstvím přeplněné duši? Chceš ji přijmout a procítit její Sílu? Samozřejmě, že je to možné! Pokud se znovu staneme přáteli, budeš opět věřit, snít, milovat...ŽÍT. Budeš to opět ty sama, kdo bude vědomě tvořit všechny okolnosti svého života. A můžeš jim říkat zázraky, protože jimi budou. Znovu procítíš, kým OPRAVDU JSI. Jsi VŠÍM, co je možné i tím, čemu zde na Zemi říkáte "nemožné".

Ale jak to udělat? Je nemožné se vyléčit z této hrozné nemoci. Podle statistik...

"Podle statistik jsou uzdraveni ti, kdo věří v zázrak. A pokud věříš, pokud to VÍŠ, tvůj život se změní. Změní se tak, že se ten předchozí, nešťastný a bolestný začne rozpouštět, ztratí se v minulosti, která již dávno neexistuje... pokud vůbec kdy byla...

Takže, začněme... Vzpomeň si na sebe jako na malou holčičku, když jsi ještě věřila na zázraky."

Nejde to, všechno to vypadá tak směšně...

"Ano, kouzlo na tobě je velmi silné. Nechala jsi jej dobře zakořenit... Vzpomeň si, jak moc tě bavily procházky a hledání zázraků v přírodě. Jak ráda sis hrála u potoka, se sněhovými vločkami, jak jsi s kamarády stavěla sněhové a písečné hrady a tak šťastně žila příběhy svých pohádkových postav. Vzpomeň si na své oblíbené pohádky, na svá drahocenná přání, na své dětské sny. Prožij znovu tu radost - radost z ničeho - radost z obyčejného Bytí.

Ale všechno to byla jen fantazie!

"Záleží na tom, jak se na to díváš... Tvůj náhled utváří tvůj názor..."

No, dobře, zkusím to... Ano, přiznávám, je velmi příjemné si to připomenout. Mé srdce se zahřívá... Na chvíli jakoby neexistovaly žádné problémy...

"Hurá! Proces začal. Pokud se srdce v zamrzlém období zahřálo, pak jsme již na půli cesty k zázraku!"

A co bude dál?

"Nyní musíš jasně vyslovit to, co už dávno víš, jen jsi na to zapomněla. Slova, která - pokud jsou vyslovena srdcem, upřímně a s vírou v dobro a Lásku - tě osvobodí z okovů zakázaného přístupu k zázrakům. JAKMILE UVĚŘÍM - UVIDÍM. Své touhy můžeš naplňovat jedině cestou srdce a víry - nebo lépe VĚDĚNÍ. Nemyslím však vědění ve smyslu vědomostí nabytých používáním mozku - učením. Mnohdy víš aniž by ses cokoli učila, mnohdy přece víš a nedokážeš vysvětlit, proč to víš. To je ono. To je to, k čemu potřebuješ získat opět přístup. Sama sis zavřela dveře k jistotě a víře ve vlastní schopnosti, sama tyto dveře musíš otevřít, sama jimi musíš projít, chceš-li vše změnit. Jinak se nebudou dít zázraky, ale události, které ti budou na obtíž. A opět se budeš divit, proč se dějí. Pochybnosti, strach a pocit bezmoci odhoď, protože tyto falešné pocity vznikají jen ve tvé mysli. Nikdy ti nepřinesou nic dobrého. Tebe nyní opět zajímá srdce. Srdce se nikdy neplete. Srdce si nikdy nehraje na schovávanou, nikdy nedělá naschvály, nikdy tě nepřivede na zcestí. Srdce tvoří jen zázraky. NIC SE NEDĚJE PROTI TVÉ VŮLI. Uvědomuješ si, jakou máš MOC? Moc tvořit svůj život a všechny okolnosti v něm? Uvěř a uvidíš!"

Věřím tomu, vím to! Vím, a proto také zázraky uvidím a budu je prožívat! Něco cítím, ale něco neuchopitelného... slovy těžko vyjádřitelného...

"To je v pořádku," uklidňovala dívka svou kamarádku, "Pojďme se naučit žít společně v dimenzi zázraků. Zde je můj recept: prociťuj proces léčení, který jsi počala, a opakuj si slova poznání kdykoli to budeš potřebovat: VĚŘÍM! VYTVÁŘÍM TO. VIDÍM TO.

Víra je moje sestra, nejstarší. Jakmile k tobě přijde, velmi brzy se vrátím i já. Teď musím na chvíli odejít a já věřím, že se ti to podaří, že si vytvoříš novou realitu, konečně podle svých představ. Stačí jediné. Věřit. Věřit a vědět, že to, co si přeješ, už máš. Už nejsi obětí vnějších okolností a nevědomosti. Opět sis uvědomila, že jsi vždy byla a navždy zůstaneš Bohem - Zázrakem. Prožiješ tolik zázraků, kolik jen budeš chtít, kolika zázrakům dovolíš, aby vstoupily a naplnily tvůj život štěstím, láskou, zdravím, vděčností a radostí! Prosím, udělej to, co cítíš, že opravdu chceš!"

Dobře, ale je opravdu čas, abys odešla? Zůstaň o něco déle...

"Probuďte se, je čas na procedury," zazněl naléhavý hlas sestry. 

Byl to jen sen? Sotva vstala z postele, vstoupil doktor. Vypadal poněkud ustaraně: "Máme výsledky včerejších testů. Máte znatelné zlepšení. Stává se to velmi, velmi zřídka. Samozřejmě, je příliš brzy na to, abychom hovořili o šancích na uzdravení. Nechci vám dávat prázdné naděje, vaše testy znovu zkontrolujeme. Je možné, že se stala chyba... pravděpodobnost je opravdu velice malá..."

.. nebyl to jen sen. Tato zázračná dívka k ní opravdu přišla a všechno, co řekla, byla pravda. Hlavní je věřit. A co ještě zbývá? Nahlas a zřetelně ze mne vypadlo: "VĚŘÍM! VÍM TO!"
V tom okamžiku se ozvalo tiché zaklepání na dveře. "Pojďte dál!"
A dovnitř vešla dívka velmi podobná Zázraku, pouze starší.

Ty jsi asi Víra?
Dívka přikývla.

Moji milí, stačí se rozhodnout. Stačí věřit a vědět, že nic není nemožné. Veškerá omezení, nemožnosti a zla si tvoříte jen vy sami. Jakmile se rozhodnete věřit, pak začnete vnímat jen zázraky. 

"Přijde" zázrak brzy?
"Brzy, velmi, velmi brzy. Je to jen na tobě..."