ZDROJ SKUTEČNÉHO POZNÁNÍ

PROČ NEBÝT V ZAJETÍ SVÉ MYSLI, HODNOTOVÝCH SOUDŮ A TOUHY MÍT "PRAVDU"

Jsme vychováváni k tomu, abychom se hádali, argumentovali, vynikali, prosazovali se. Ale nikdo nás nenaučí přestat. Stát na místě tváří v tvář tomu, co cítíme i tomu, čemu nerozumíme.

Strávil jsem velkou část svého života snahou "porozumět". Porozumět světu, druhým, sobě samému. Ale v průběhu let jsem pochopil, že porozumění se nedosahuje sbíráním, hromaděním a analýzou odpovědí, ale zdokonalováním naší schopnosti být přítomni. Přechod od hromadění znalostí k otevření se poznání nejvyšší pravdy je hlubokou změnou, která osvobozuje od všeho, co spoutává mysl i tělo. Svou potřebu ovládat je potřeba vyměnit za učení se přijímat.

Dlouhou dobu jsem si myslel, že probouzení je záležitostí hromadění četby, zkušeností, argumentů. Dnes vím, že to není záležitost přidávání, ale pouštění. Toto vědomí se neobjeví, když máte vše jasné, ale když se odevzdáte tomu, čemu nemůžete porozumět. Když začnete vnímat to, co jste doposud přehlíželi. 

Vzpomínám si na svůj údiv, když jsem se dozvěděl, že Sokrates byl v Athénách považován za nejmoudřejšího, protože přiznal, že nic neví. Zpočátku se to zdálo jako geniální paradox. Dnes vím, jak zásadní je tato myšlenka a její prožití. Protože když se vzdáme potřeby mít pravdu, když se vyprázdníme od falešných jistot, objeví se něco pravdivějšího. Objeví se vlastně vše, co jsme chtěli vědět. To, po čem skutečně pátráme. To pravé a podstatné není nikdy uchopeno myslí, která klasifikuje, ale obnaženější, nevinnější, méně obrannou formou pozornosti.

Setkal jsem se s lidmi sečtělými, nabitými znalostmi, dovednostmi, rychlými v analýze, oslnivými v řeči, avšak neschopnými dívat se na svět bez úsudku, bez hodnocení, bez posuzování, bez srovnávání. Neschopnými vidět svět takový, jaký skutečně je - čistý, přímý, bezpodmínečný a geniálně jednoduchý. Tito lidé byli k mému prvotnímu překvapení sice "důležitými" a uznávanými pro své okolí, avšak ve skutečnosti byli nespokojení, nešťastní, nemocní a nějak nápadně "prázdní". Jejich svět je omezen na jejich "znalosti", na jejich přesvědčení, na jejich jistoty. Jejich svět je pevně sevřen v jejich úzkostlivé potřebě být uznáván, mít pravdu a neukročit mimo vytyčenou trasu. V jejich světě a ani v jejich mysli jakoby nebylo místo pro něco jiného, dokonce ani pro to, po čem sami skutečně touží.

Má vděčnost však také patří setkání s lidmi, v jejichž přítomnosti jsem cítil sílu přesahující mé veškeré poznání. Sílu tiché přítomnosti lidí bez titulů, bez teorií, bez prázdného tlachání, jejichž samotný způsob bytí sděloval hlubší pravdu. Pouze svým bytím, svým vědomím ukotveným pevně v přítomnosti, vyzařovali tito lidé svou podstatu a zároveň podstatu všeho a všech. Moudrost tohoto vědomého člověka nebyla v jeho slovech, ale v jeho přítomnosti. V tom, jak naslouchal. Jak mlčel, a přesto komunikoval tak jasně. Jak nepotřeboval oponovat, nepotřeboval vysvětlovat ani nic dokazovat. 

Vychovávají nás, abychom se hádali, vynikali, prosazovali se, ale nikdo nám neřekne, že jakmile přestaneme, začneme doopravdy žít. Začneme svůj život prožívat, ne pouze přežívat. Začneme rozumět všemu, co jsme považovali za nemožné.

A tak mnozí po celý život nevíme, proč je dobré vítat vše, čemu nerozumíme, a stát vedle toho bez odporu, bez snažení, bez zoufalého chtění to pochopit, uchopit svou myslí, bez ohledu na to, jestli to bude pravdivé nebo ne. A tak nevíme, proč je dobré naslouchat, aniž bychom dělali úsudky, aniž bychom hodnotili, radili, reagovali. Proč je dobré důvěřovat tomu, co nelze pojmenovat. 

Zjistil jsem, že uvědomění toho všeho začíná... Když přestaneme utíkat před tím, co je nám nepříjemné. Když se přestaneme bát nevědět. Když se na vše díváme s čistou zvědavostí dítěte, které poprvé objevuje svět - bez hodnocení, bez předsudků, bez srovnávání, bez očekávání.

Nepřišli jsme na tuto Zemi jen proto, abychom používali mysl jako prostředek k poznání vnější "pravdy".  Pak bychom tento život promarnili v nevědomosti o tom, kým opravdu jsme. Přišli jsme se rozpomenout na svou pravou podstatu. A ta je duchovní. Tělo a vnější mysl není to, čím jsme, ale tím, co máme. Jsou pouhým nástrojem, který nám umožňuje manifestaci v tomto hmotném světě. Naše nehmotná podstata je však tím, co nám umožňuje znovu se spojit s tím, co nás určuje a co je naší věčností. Většina z nás však svou vlastní podstatu uvěznila v sobě samých a rozhodla se zamítnout si přístup k ní. Někteří tak činí z nevědomosti, jiní ze strachu z Pravdy, o které tuší, že by je vysvobodila ze všeho strádání, utrpení, z nemocí a starostí. Jak je to vůbec možné, ptáte se? Opravdu neznáte odpověď?

Udělejte si místo. Vyprázdněte svou mysl i své tělo od všech předsudků, soudů, hodnocení, odsuzování, kalkulování. Osvoboďte se od falešné touhy prosadit své myšlenky, znát falešnou pravdu a ohromovat jí ostatní. V konečném důsledku vám toto úsilí nikdy štěstí ani poznání ani spokojenost nepřineslo...

Nechte život plynout, jak je. Nechte jej proplouvat skrze vás. Neklaďte mu odpor. Nebojujte s ním. Nebojujte se svým vlastním vnímáním světa ani s jeho vnímáním ostatními lidmi. Neznepokojujte se, když konečně přestáváte rozumět. Neznepokojujte se, když ucítíte, že nerozumíte vůbec ničemu. V těchto chvílích se přibližujete svému cíli.

Je to začátek vašeho probouzení a vašeho skutečného poznání, po kterém jste vždy toužili. 

Někdy stačí přestat. Nedělejte nic. To je nejtěžší činnost pro většinu z nás. Nedělat nic. Jak těžké to je!

Dýchejte. Jen dýchejte. Pozorujte pohyb listu, naslouchejte šumění větru, vnímejte měkkost mraků. Bez hodnocení, bez popisování, bez účasti vnější mysli. A pak, bez námahy, všechno zapadne na své místo. Ne proto, že tomu začneme rozumět, ale proto, že budeme právě tam, v přítomnosti a poznání všeho.

Poznáme, že poznání nevychází z analýzy, z myšlenek, ale z našeho "pobytu" v bdělé přítomnosti. Pouze přítomnost je tím, co určuje naše další kroky. Tím, co určuje náš "osud", jehož jedinými tvůrci sami jsme. 

A v tomto světě přítomnosti, daleko od obhajoby a argumentů, procítíte, že jste a vždy jste byli jeho neoddělitelnou součástí. Přestanete pozorovat a začnete být vědomým účastníkem i tvůrcem tajemného pulsu věcí a dějů.

Vždy když mlčíme, vracíme se k sobě samým. Když přestaneme chtít někým být a prostě jen jsme, pak začneme být tím, čím OPRAVDU JSME. Pak zasáhneme všechny svou přirozeností, která ční svou čistotou a svými neomezenými možnostmi nad všemi zoufalými maskami ostatních lidí. Síla našeho bytí v přítomnosti a z ní vyplývající přirozenosti nabíjí všechny v okolí svou čistou energií, je osvobozující a uzdravující zároveň.

A proto nemějte strach mlčet. Kráčejte po cestě k poznání sebe samých a osvobozujte ostatní - nemyslete a žijte v přítomnosti vlastního bytí. Bez předsudků, bez strachu, bez hodnocení, bez strachu z neúspěchu či odsouzení druhými. Pouze duchovní Podstata všeho a všech je jedinou Pravdou, kterou každý touží poznat a prožít. Kéž by se to povedlo alespoň většině v tomto životě....